Včera (uhm... spíše dnes časně ráno) jsem si pustila koncert z Yokohamy.
Tahle věta je mi nějaká povědomá...:o)
Nicméně drama, které tomu předcházelo... Jak to, že jedinec zjistí, že nemá ani v TV, ani v DVD, vstup pro sluchátka, až když už DVD běží? Ale draace se nerado vzdává, notabene když jde o Yokohamu. Chtěla jsem mít ryk jenom sama pro sebe, a po zjištění, že Koss-y do ničeho opravdu zapíchnout nejdou, jsem se jala vymyslet alternativní řešení, tedy výrobu kabelu. Kabelů mám doma víc než dost (ještě z dob kopírovacích akcí s nahrávkami Michaela:o), takže jsem posbírala dva cinch kolíky a že je napojím na prodlužovací jack-kabel. Nenávidím tyhle vyj*bávky: drátky jsou tenoučké, lámou se a nejde z nich stáhnout obal, takže ruční pospojování bílého s bílým, červeného s červeným a prostředního s prostředními, bylo prošpikované salvou sprostých slov. Ale bez újmy na životě: ani jeden drátek si nedovolil spáchat harakiri, a výsledek mě zahřál na duši.
Tedy do chvíle, než jsem jej zapojila do PC, za účelem testu. V daném momentu mi došlo, že jsem použila právě tu prodlužovací jack-šňůru, která již přesluhovala a které nečiní potíže propouštět zvuk pouze buď na jedné straně nebo vůbec. Tlak mi vyskočil na neúměrně hodnoty, a protože na další „drátkování“ jsem již neměla nervy, zkoušela jsem dotykem najít místo, kde to blbne, a zohnout jej do svorek, aby to fachalo. Zestárla jsem u toho minimálně o deset let, ale podařilo se mi zajistit tok zvuku do obou sluchátek. Sice ne úplně na 100%, protože některé linie utíkaly někudy pryč, ale u mono záznamu mi to až tak nevadilo, a hlavně – nejsilnější linkou v mých sluchátkách byl tím pádem Michaelův zpěv.
A tak přemýšlím, že to tak nechám, ale chleba se bude lámat večer, až zkusím pustit Dangerous koncert, který již stereo je. Pravděpodobně budu rušič nočního klidu:o)
draace
Kabelová lady.
Takže si píšu: chybí přechodník z jack do dvou cinch.
Nutno okamžitě napravit:o)