Ráno jsem se probudila s pocitem plných rtů. A protože opary patří mezi bolestivé a vleklé záležitosti, které je nutné řešit hned (většinou ksichtem zabořeným v mražené zelenině, protože čím menší počáteční otok, tím rychlejší hojení), pospíchala jsem do koupelny. A ony ne opary: prostě jsem měla celou větší hubu, pyskatka Angelina J. by mohla závidět. A kdyby jen hubu: měla jsem větší všechno. Oči lezoucí z důlků, uzliny také, vůbec jsem byla taková melounovitá. Pokus vyfotit se neklapnul: v pět ráno už je sice noblesně vidět, ale kulatá čočka si s tímhle neporadila, protože otoky byly tak akorát velké, aby navenek znatelné nebyly (zrada).
Přemýšlím, z čeho: a zřejmě následky včerejších 20ti km v sedle koně rozkvetlou přírodou. Pálilo sluníčko a foukal vítr, takže kombinace na pěst: namazat si hubu pomádou pořádně nemůžete, protože by se vám okolí pysků opálilo víc než zbytek obličeje, čímž vzniká nepříjemný efekt „ráno pila kafe a neutřela si hubu, prase jedno“. Věčná nudle (ta alergická) rozežírá kůži pod nosem i na rtech, čemuž se při intenzivním smrkání také nevyhnete, a pokud do toho fičí vítr... Dosáhnete pysků Angeliny J.
A za krkem mám rudý pruh, protože jsme jeli na východ, tudíž slunce 3,5 hodiny v zádech. V pruhu mám stopu bílé šňůry od mobilu... Vypadám úžasně. Chcete mě?:o)
draace
Splaskla jsem až v odpoledních hodinách.
Králičí oči mám však furt:o)