Začínám pociťovat, co prožívá můj kůň, když stresuje kvůli bubákům. V posledním týdnu podléhám všelijakým úlekům, z nichž nejčastějším je tupý zvuk, jež lze přirovnat k ťuknutí částečně naplněnou pet flaškou o sklo. Pokaždé můj mozek zbystří nad otázkou „co to ***** bylo?“, aby pokaždé vyšlo najevo, že had. Tedy ne, že by si zmije krátila čas poklepáváním flaškou o stěnu terária; onen zvuk, který mě leká, totiž zachycuje pád hada. Had si pamatuje, kudy se z terária utíká, a v tomtéž místě se pokouší hlavu protlačit sklem, přičemž se zapírá částí svého těla o odpočívací šutr přilepený těsně pod stropem terárka. Mno, a občas neudrží balanc a žuchne do substrátu.
Během přestávky ve škole jsem brouzdala na novinky.cz, kde popisovali fatální nehodu muže, kterého srazila posunovací lokomotiva. Muž svým zraněním podlehl a vše nasvědčuje tomu, že nehodu zavinila sluchátka, skrz které chlapík přijíždějící mašinu nezaslechl. A rázem si mi vybalila prastará vzpomínka, extrémně podobná tomuto případu. Svého času jsem ve Varech na horním nádraží přecházela koleje, a skrz sluchátka jsem zaznamenala ostrý hvizd za zády. Zabrzdila jsem se v pohybu, otočila hlavu a frrr, před nosem mi projela lokomotiva. Nic moc zážitek, i když špatně se mi udělalo až o pár desítek minut později, kdy mi došlo, jak krásně jsem mohla být na kaši.
Od té doby nepřecházím žádnou komunikaci, aniž bych neztlumila zvuk. Bohužel kvůli tomu nemohu ven nosit Koss(y), protože nemají na kabelu regulátor hlasitosti, ale pořád lepší panasonic(y), než přejeté draace. A zpětně si uvědomuji, že jsem vlastně nijak nepoděkovala zaměstnanci ČD, který mi hvizdem onehdy dost možná zachránil život. Vzpomínám si, že na mě křičel, ale jeho hlas skrz Dangerous nepronikl, vnímala jsem pouze jen jeho gestikulaci (jestli nejsem úplně blbá...)
Takže zpětně děkuji. A blbá jsem opravdu byla, a ne málo.
draace
Kdyby dnešní puboši věděli, co všechno jsme jako haranti museli tahat my...
Walkman občas vážil půl kila, s bateriemi:o)