nestíháááám...

Není třeba vlastnit vysoké IQ, co se týče zjištění, že tak trošku (tak trošku více:o) nestíhám. Popravdě si nejsem sama jistá, jestli mi nebylo lépe, když jsem se alibisticky vymlouvala na „až bude hajtra pryč, tak...“. Hajtra už pryč je, a je to ještě horší, a nejen proto, že už se nemám na co vymlouvat. Dokonce jsem přehodnotila svůj vlastní stihomam: honem, honem všechno zvládnout, než bude hajtra zpátky.

Již jsem apelovala v kůňově online deníčku, že chystám (konečně, po letech slibů) Bobánkovy webovky, přípravy jsou v plné fázi. Podotýkám, že nepůjde o infantilně schizofrenický monolog: bohatě mi stačí, že ze sebe musím půl hodiny denně dělat herku bílou a labilní (nezaměňovat s debilní, i když to sedí také) a jakékoliv ztotožňování se s herkou rezavou a vychytrale lišáckou už by mě zničilo úplně. Představa, že se jednou ráno podívám do zrcadla a bude se na mě šklebit koňský ksicht... brrrrr.

Bobánkův příběh bude především o tom, jakých chyb se ve vztahu člověk & kůň VYVAROVAT, neb není účelnějšího poznání, než učiti se vlastními chybami. Nepochybuji, že „zpověď“ v řadách zúčastněných vyvolá vlny nevole, protože na špatné věci se rychle zapomíná, ale osvěta je životní nutností. Navíc když už jsem se s tím psala, tehdy... Pět let zaznamenávaných den po dni. Nejenom já budu překvapená, co se kdy dělo a jakých hrůz jsme se na koních napáchali. Mohla bych sepsat i román na téma „šlaufky“ a „úzká sedla“ a „déčkové udidlo na okrasu“, protože tohle muselo tlouct do očí kteréhokoliv znalého koňomilce (budiž mi útěchou, že já jsem se poučila:o).

Pokud někomu z vás cokoliv dlužím (nemyslím tím finance, nýbrž sliby:o), nestyďte se ozvat, máte unikátní možnost být v čele pořadníku.

Pulp středu a Yellow Submarine netřeba připomínat!:o)