Dnes jsem se zachovala opravdu, ale opravdu ohavně. Stydím se. Kaji se. Kde se ve mně takové negativní vlastnosti berou? Proč se nedokážu ovládat? A co na to Jan Tleskač?
Tak já to tedy vyklopím, vyzpovídám se. Během třídění věcných darů (budoucích cen na Hubertovu jízdu) jsem na dně jedné veliké tašky objevila krabice se sušenkami. Zbytky z jedněch Hurá Her, kde byla nižší účast, ať to prý schovám na příště. No a já je sežrala, včera. Tedy ne všechny, ale polovinu ano. A bez kousku studu: akutní absťák po sladkém prostě vykonal své. Krásně jsem si nacpala břicho... Ale zase: pokaždé jsem dětem do soutěží přihazovala několik svých Kofil, takže to až takový hřích určitě není:o)
Dnešek se vydařil. Kladivo mi sjíždělo pouze na palec, ostatní údy zůstaly ušetřeny. Navážení vody se zhostila Evina, tak jsem jim přihodila i Fina, aby ho na jízdárně decentně protáhli, a mohla jsem se věnovat stojanům. Z hromady kulatiny na spálení se mi podařilo vytáhnout dvě dvoumetrovky, oloupat je kuchyňským nožem, přeříznout vejpůl malou ruční pilkou, přidělat na ně držáky a vyrobit podstavce. Dva jsem zvládla komplet, u třetího a čtvrtého chybí pouze spodek; aneb k čemu všemu se dá použít palivové dřevo plus vytlučená prkna z kozlína:o)
Jízdárna je díky Evině zbránovaná. Kdyby někdo z vás trpěl přehnanou nutností sbírat kameny, jste srdečně vítáni.
draace
Kolečka už mám. Heeeč!
Ještě rozlepit plakáty.