není tragédie jako tragédie
Zase zdrhla. Jedna z mladých, bílá. Tentokrát bez mého přičinění: bez okolků využila situace. Nejsem si jistá, zdali se opravdu jednalo o samičku, ale dle vyčuranosti a repete na téma „útěk z vězení“ určitě ano, to sedí na ženskou. Vyšplhala po jednom z kousků dřeva určených ke hlodání a frrrr, byla v trapu. Mámo, táto, v komoře je myš… A vyšťourat fakt nejde. Kocour by si neškrtnul a co se týče hada, tak bych asi o zmiji přišla, protože podkroví je pronorováno ze strany kun a další havěti, která střešní prostory pojala za své teritorium, takže o půlnočních bitkách plných řevu přímo nad mou hlavou bych mohla sepsat samostatnou dlouhou kapitolu. Dupou, řevou a kraválujou víc, než vracející se opilci, když jim zhasnou pouliční lampy.
Že mi v komoře běhá myš, která již opravdu nejde chytit (pastičku účelně ignoruje), mi až tak žíly netrhá. Ale že umřela Emo, to ano a ne málo. Který chytrák pojmenoval sobotní orkán Emma? Emo nebyla v pořádku přes dva týdny, ale její opelichanost a apatii jsem přisuzovala řádění jejích potomků. Na jednu stranu by si zasloužila vlastní apartmán, ale myš radši kolektiv, a šoupnout ji do venkovního myšína v tak chladném počasí mi nepřišlo dvakrát košer. Prostě když se to se*e, tak se to se*e, na přelom února a března nejspíš s jásotem vzpomínat nebudu.
Emo odpočívá u koní, jako většina mého drobného zvířectva. Na pohřby a křížky si zrovna nepotrpím, ale ona, ač mě od pohledu nesnášela, mi k srdci přirostla. Ve věčném spánku budou její mrtvolce dupat nad hlavou koně: tak jako mně dupou kuny.
draace
Nebylo už těch katastrof dost?
