Nejdříve čtěte ZDE :o)
Tak to je ona, Boban neboli Becky; přijde na to, s kým se o ní bavím, ale Helena ani Helína ji nikdo z nás neříkal:o)
Před rokem, v rámci mého vzpomínání na Michaela Jacksona, jsem se o Heleně zmiňovala také, v souvislosti s veselou historkou "Boban je ráda, že je pozvaná do Neverlandu a že nedostala vízum". I mail předčítaný ve vysílání Evropy2 byl ode mě, byť jsem onehdy netušila, jak se události s pozvánkou k Michaelovi měly dál, protože poslední zprávy zněly "odletěla tam a byla tam". A jinak ticho po pěšině.
Netřeba dodávat, že k odhalení reality bylo třeba vyřešit právnické záležitosti vztahující se k mlčenlivosti, ale že to potrvá tak dlouho... Michael zemřel vloni v červnu a první zmínka o Helenině návštěvě se na stránkách médií objevila cca před několika týdny, ve velmi strohé podobě.
S Helenou jsme se poprvé setkaly v r. 1994, na meetingu v YMCA, a doufám, že se na mě nebude zlobit = považovala jsem ji zpočátku za kluka (tmavé ostřihané vlasy a fanouškovské hadry prostě udělaly svoje). S Kitty si padly do oka a Helenina nepopsatelná kreativita mě nesčetněkrát uvedla v absolutní úžas (zmíním největší masakr: dopis Michaelovi, vytvořený na roli hajzl papíru, a jestli mě paměť nešálí, šlo o blahopřání ke svatbě s Lisou Marií). A pak že já byla v dětství magor!:o)
Přeju jí to. Svým způsobem si nedokážu představit být v její kůži: přiletět z Neverlandu a nesmět o tom mluvit, pochlubit se, svěřit se. A po vší té špíně vymyšlené bulvárem tuplem!
draace
Asi bych to měla napsat Loešovi, jakože seriál na pokračování:o)
A co se týče nálepky "Boban": po návštěvě Prahy v r. 1998 jsem tak začala říkat Bobánkovi. Prostě se mi to líbilo:o)