Smažením použitý olej se u nás ukládá.
A já jej posléze využívám coby impregnaci bot.
V období bláta nebo sněhu klidně denně, kdy boty natírám ve stáji koníkovským štětečkem.
A když jsem u jízdárny na křižovatce čekala, až projede kolona aut, zeptalo se opodál stojící děvčátko tatínka:
"Tati, to je ta paní koník?"
Hezky potichu, abych neslyšela.
"Říká se paní od koníků, Lucinko. Ano, to je ona."
"A tati? Koníčkové voní jak?" položila holčička další zvídavou otázku.
A mně se dralo na jazyk "tak se ukaž, pantáto, jestli budeš ohledně hnoje upřímný v mém doslechu!"
"No, Lucinko, koníčkové spíš nevoní, než voní," vybruslil z trapasu bravurně tatínek, až se mi chtělo mu zatleskat.
"To tedy nevím," zamyslelo se nahlas dítko. "Já z té paní cítím řízky.."