„Snížek bílý, pole sílí.“
Pravil můj muž poté, co jsme si zděšeně prohlédli ulici.
Tedy ne, že by to z okna vypadalo přívětivěji, ale střet s realitou tváří v tvář je vždy bolestivější, co si budeme namlouvat.
Sněhu napadlo fakt nezvykle hodně.
„Snížek bílý, Kačenka šílí!“ opravuji svého muže důrazně.
Pokouším se překročit nefalšovanou závěj bez újmy na zdraví, a hlavně na mých semišových botách.
„Jenom chvíli,“ dokončuje můj muž naši manželskou rozpravu na téma „počasí“.
A můžeme vyrazit oba do práce.
A já jsem tolik ráda, že nemusím autem... :-)
