Včera (uhm... spíše dnes časně ráno) jsem si pustila koncert z Yokohamy (srpen 1987).
I přes mizernou kvalitu jej mám nesmírně ráda, protože tohle období bylo vrcholem Michaelovy popularity. Mezi songy nechyběl Lovely one, Shake your body... Plus minimální playback.
Zpěv, tanec, excelentní show, živák jako vrata. A hodně žárovek a blýskavých věcí a flitrů (další úchylka, kterou máme s Michaelem společnou). Koncert plný života, energie, žádný fejk. Akorát absence The way you make me feel... grrr.
Evokovalo to ve mně vzpomínky na nejstarší roky fanouškovství, především na Moonwalker: nejspíš jediný béčkový film (kategorie absolutely shit, co se týče umělecké hodnoty), ke kterému mám citovou vazbu. Pro holčičku však famózní záležitost, před lety, ale sehnat zahraniční film za totality... To by bylo na sakra dlouhé vypravování, jak obrovským problémem bylo v komunistickém režimu koupení pitomé kazety do walkmana. V hudebních obchodech téměř nic nebylo!
Nicméně sestřenice měla spolužáka se známými v Německu a vzácný artikl (Moonwalker v němčině) jsem měla doma, půjčený na jeden jediný den. Bohužel nebylo na čem si ho pustit: video vlastnila jedna rodina ze sta, takže jsme celý den obcházely spolužáky, žadoníce o puštění něčeho, o čem se československým fanouškům pouze zdálo. Z filmu jsme samozřejmě byly bezmezně nadšené, protože vidět idol plných 90 minut vkuse bylo něco naprosto nevídaného!
Za totality se západními klipy ve vysílání TV hodně šetřilo (zde bych ráda podotkla, že internet NEEXISTOVAL). Ale existoval televizní pořad "Melodie ze zahraničí", ve kterém někdy dávali Another par of me, a až teprve po revoluci vznikly pořady Rhytmick a klipy pouštěli i v odpoledním Studiu Kontakt. Šťastnější jedinci měli satelitní MTV, což jsem ke konci devadesátých let záviděla nejvíc... Mít doma MTV bylo mým největším snem.
Michaelův velkolepý brak Monnwalker by se dal sestřihat do 3/4hodinové verze, z čehož by vznikla naopak výborná hudební podívaná. Počáteční Man in the mirror živě, následovaný zřejmě nejdokonalejším mixem Michaelovy kariéry, dětská verze hitu Bad (Badder), bláznivá naháněčka a čtyři videoclipy. Dva z nich, Speed demon a Leave me alone mám nesmírně ráda; jakmile se nám podařilo získat kopii filmu, sjížděla jsem si je od rána do večera (na půjčeném videu) a slabost pro ně mi zůstala dodnes. Především Leave me alone, svého času nedostižitelný song (na LP nebyl, pouze na CD, a CD vtrhly na pulty až po revoluci, což znamenalo zase a jenom čekat, čekat, čekat).
.
.
Leave me alone (výše) je ve skutečnosti schíza, text (Nechte mě být!) napohled působí jako rozchod s přítelkyní a bláznivé chaos video význam slov ještě víc shazuje. Ve skutečnosti jde o Michaelův projev nechuti k médiím, která ho pronásledovala nonstop a lživými aférami mu znepříjemňovala život (v češtině by se hodil překlad "Nechte mě na pokoji"). Bizarní video s tím souvisí: pohled do fantaskní duše Michaela Jacksona, prošpikované mediálními bludy (tančící kostra jakože sloního muže, levitující nos a chirurgický skalpel, titulky novin - kyslíková rakev apod.). Vše je koncipováno do podoby zábavního parku (tunel, horská dráha) a na samém konci se Michael, uvězněný vlastní slávou, ze svého "mučidla" osvobodí. Infantilní, ale dokonalé! Nelze než hořce dodat, že v dané době (1988) Michael netušil, jaké skandály ho v budoucnosti čekají:o(
draace
Album Bad mi svým disko aranžmá sedlo jako příslovečná prdel na hrnec.
Srdeční záležitost především The way you make me feel (tehdy před lety netuše, že videoclip je úžasně modrý:o)