Rok se s rokem sešel, všichni to známe. A samozřejmě jsem si vědoma skutečnosti, že v těchto místech by prvořadě měla viset megalomanská omluva, za tu příšernou skoro už roční informační díru, byť není vůbec jisté, jestli sem ještě vůbec někdo chodí číst.
Anebo spíš čekat.
Vymlouvat se výjimečně nebudu, protože jak jsem si to navařila, tak si to musím sežrat. Umění rozplánovat si efektivně čas je momentálně v plenkách a touha neplýtvat ani vteřinou je stále ještě toužebným přáním, den ode dne víc a víc aktuálním. Všechen paradox totiž tkví ve skutečnosti, že teď mám de facto všechno, po čem jsem nějakým způsobem toužila, jsem vnitřně nesmírně šťastna a s pokorou vděčna, ale zároveň nejsem schopna své potřeby uspokojovat tak, aby se vlk nažral, koza zůstala celá a hlavně já spokojená. Protože prostě a jednoduše nestíhám, nestíhám, nestíhám. A jsem za to na sebe naštvaná, a co ještě hůř – nepomáhá mi to aspoň nějak zkoušet vymyslet alternativní a především fungující řešení.
Dost bylo slov, na řadu by měly přicházet činy. Začneme těmi pisálskovskými.
Předně diary, kterému jsem vymyslela kulantní řešení, které by teoreticky fungovat mohlo. A tak vždy, když budu zapisovati daný den, zároveň přihodím i týž den loňský, takže zápisky budou přibývati postupně a do roka a do dne by diary mělo být kompletní. Zde nenápadně ukazuji na termín “mělo být”, protože všichni to známe a všichni to víme, jak velkolepé plány v mém konkrétním případě dopadají.
Deníček chudáčka koníčka je maličko prekérnější záležitost, v jeho případě dominuje prokletá prokrastinace. Nádech, výdech, to půjde, jen se přinutit.
Aneta je… Aneta je průser. Protože jak jsem ji předloni v březnu odložila, tak zůstala dodnes. A hezky se na ni práší. Nejhorší však je, že mám jasnou a přesnou vizi, co a jak s mou první a nejspíš i poslední novelou provedu, ale skutek utek. Protože jak jsem si krásně plánovala, že si v prosinci vezmu týden volna a zavřu se s milou Anetou do postele a finále bude na dosah, tak z toho samozřejmě – byť z mnoha důvodů - sešlo.
A co z toho všeho vlastně vyplývá?
Že spisovatelkou na plný úvazek být já nemůžu! 
draace
bloggerka už navěky
amen