"Sedni, zůstaň!" udělím povel, dokonce dostatečně velitelským tónem.
"Polib si," řekne pes a naprosto nekompromisně udělá dva až deset krůčků mimo "místo".
Vracím psa na "místo" a znovu zdůrazňuji, že "sedni a zůstaň" zůstává v platnosti.
"Ale prosím tě...," řekne pes a z "místa" bez mrknutí oka odchází.
Do třetice všeho dobrého (a zároveň naposledy, protože děti na koních už tiše bublají smíchy):
"SEDNI a ZŮSTAŇ!"
"Klídek, já slyším dobře!" pohne pes oháňkou a zvesela opouští "místo".
"ZŮSTAŇ!" krátím obtížnost povelu na polovinu,
ale pes toho má již plné zuby, protože mě rychlostí blesku oběhne,
štípne do zadnice a poté se nekompromisně postaví k míčku: "HÁZEJ!"
Jaký pán, takový pes.
Tak asi jdu házet.
:D
