Byla to švanda...
My chtěly původně cválat, pod Vladařem.
Jenže oni tam nastěhovali krávy,
takže hned u silnice bílému tlouklo srdce tak, že mi koleno odskakovalo od sedla :D
A tak že když už tam jsme, tak si vylezeme nahoru,
Anetka nahoře ještě nikdy nebyla, koňmo.
Koně byli po zážitku s jalovicemi veselí a hraví, ale brzy jim došel humor,
zhruba v půli první půlky.
Pak se už jen plazili.
A přijdeme "na podkovu" - tam se cválává, když jezdí Váňovci,
a tak to Anetce vysvětluji, kudy a jak.
A odskočili jsme, jenomže jí spadl třmen a hnědej to s ní nabral směr domů,
protože ona nepochopila, kudy dál :D
Ale dobré, zpomalila, nakopla třmen, otočila...
Vysmátá až na půdu, zatímco mě z toho všeho bylo špatně…
:D :D :D
A koně pak že dál nejdou,
že tam všechno žere hnědé a bílé koníky, takže jsem musela první.
Takže vytlačené hemeroidy...
A zjistila jsem, že mě zrak nešálí, že cestička Váňovic koní tam asi fakt není,
že tudy asi už nechodí...
A pak jsem zjistila, proč... :D
On jak čas letěl a stromy rostly, zužovalo to cestu a tak si vychodili jinou,
takže jsme hledali tu vychozenou.
A našli, a že půjdeme lehký Vladař, což je právě cesta, kudy oni jen sestupují.
A zase - nula cestiček široko daleko.
Prostě kdybych tudy ještě před osmi lety nejezdila každý týden,
tak jsem ztracená navěky :-)
:-) :-) :-)
A herky už nemohly - v kroku :D
Což bylo vtipné, před lety to chodily na jeden zátah - klus + cval.
Všichni stárneme, ženo moje :-)
A vylezeme nahoru a Anetka se ptá na to jezírko,
což je asi největší archeologická záhada v republice.
A já že jo, že tam zajdeme.
A chodíme… A chodíme… A ty vole – nikde nic :D
Co je to za jezírko? :-)
To vybudoval nějaký pranárod, který míval na Vladaři sídlo, bylo to nadčasové dílo,
protože v Evropě lidi ještě lezli po stromech a jedli kořínky.
Prostě tam vybudovali nádrž, která napájela celé to město, co bylo nahoře.
Inženýři ještě před Kristem.
:-)
A i když je to relativně malé - dá se tam ztratit.
A prostě to jezírko nikde.
A tak jsme to obešli - opatrně po koňských stopách,
abychom nebloudili…
Ukázala jsem Anetce vyhlídku, která naštěstí je furt na stejném místě,
a jeli jsme domů.
A doma čumím do mapy a říkám si, že jsem asi fakt úplně blbá...
Než mi došlo, že letos jak bylo katastrofální sucho,
tak prostě ta hladina vody asi klesla pod trávu a rákos,
a jenom nebyla na první pohled vidět :-)
:D :D :D :D :D