Kdyby holčička měla s sebou kompas

Ženo moje, obrovská gratulace, Anetce i Finovi.
A hlavně tobě, trenére! :D

Díky, ženo moje :-)
Mohlo to být o chlup lepší, ale chápu to - nervozita hraje prim :-)

Jak to probíhalo? A co přeprava, dobrý?

Nasedli jsme do auta, odbrzdili, a bílej si okamžitě lehl na stěnu :D

Lehl si? :D

Ano. Proč by se obtěžoval vyvažovat vlastními silami? :D
A povedlo se mu - nechápeme jak - vyhodit ten přední štrajcpán, celý.
Takže zastavit, zabrzdit a hned jsme tam za ním šly.
A on tam tak stál, s pohledem "já jsem vás ale varoval..."

:-))

Tak jsme deset minut bojovali s tím štrajcpánem, který se nechtěl šprajcnout,
nakonec se to nějak povedlo.
A bílej usoudil, že tenhle zdržovací trik funguje,
takže dalších deset minut cesty zkoušel lehat,
ale pak tam našel seno, a protože cizí seno je lepší zábava, tak už pak dobrý.

:D

A cesta ze závodů pohoda, a jak chlapec čuměl z okna,
občas v té pravotočivé zapomněl, že má padat na stěnu :-)

:-)

Trošku mě ta Anetka mrzí, mohla být v obou případech za mašli, dokonce i první :-)
Jako já čekala pět lidí, v každé soutěži, a ono prd, pokaždé minimálně dvacka.

I tak je to krásné, ženo moje :-)
Malá musí mít velkou radost :-)

První parkur na styl jsem jí přesně nadiktovala, fakt do posledního centimetru.

Úplně všechno, protože jsem ofiko soutěž na styl jela, bylo to ode mě tehdy strašně drzé,
ale byla jsem myslím třetí, a tak jsem Anetce přesně řekla, co a jak:
že musí opravit kontracval, nájezdy musí mít fakt rovně a tak.
A člověče, ani jednou kontra nedoskočil, jako kdyby to věděl :-)

Je úžasnej, ženo moje :-)

Ale neměla to lehký, holka, protože vzadu v rohu žrala Finy nějaká reklamní cedule,
a vepředu plápolaly zátarasy, nechtěl jí tam jít. Ale měli jsme povoleno být v kolbišti, takže když jsem viděla, že jí chce bílej utéct pryč, tak jsem šla "jakože napřed",
tím směrem, a on tam pak šel :D

Když pak hlásili, co Anetce sbor rozhodčích napsal do hodnocení, bylo to maso:
„Výborně zvolená trasa parkuru, výborně přiváděný kůň na překážky, výborný sed a vedení koně, maličko bychom vytkli vysokou ruku před skokem číslo dvě, ale jinak v pořádku.“
Body jí ubralo akorát to, že teď se soutěže na styl jezdí v lehkém sedu
- což za mě před těmi třemi lety nebylo,
a já asi ani nechci, aby mi tak děti jezdily, v těch malých soutěžích.
A pak špatně najela sedmičku - ona honem nevěděla,
zatočila a skákala jí šikmo a šikmý skok už se také počítá jako chyba.
Takže kdyby šla rovně, jak měla, možná by vyhrála :-)

Je to krásné, ženo moje :-)

Druhá soutěž už měla rozeskakování, a jak už to mělo těch 70 cm,
tak už bílej chtěl nahazovat turbo, ale dobrý, udržela ho.
Základní kolo zajela senzačně,
ale pak měla z cílové osmičky točit na trojku a tam totálně zakufrovala :D

:D

A místo aby udělala "půl obloučku dovnitř" a najela to kostrbatě, tak uzavřela kruh a zpanikařila.
A honem nevěděla, kudy dál...  
Naštěstí jí paní s praporkem poradila, že šest a osm a domů.
A po soutěži za námi přišel pan Kočík a povídá:
„Kdyby měla holčička v ruce kompas, tak rozhodně nejlepší výkon, moc se mi líbila.“
A přitom bílej jí tam zlobil, chtěl prchat pryč :-)

Teď akorát doufám, že bude moct Anetka jet i další sobotu.

To je krásný :-)

Stačí, aby město nedalo Anetce grant, a nebude nic :-)
Takže dokud je šance, musí se využít.