Dva dny starou snůšku koťat začala okupovat zcela jiná kočka, než která je porodila.
Sice na mě nereagovala syčením a hučením, jako jejich matka, ale prokazatelně je adoptovala, a to ve mně logicky vyvolalo pocit, že je něco špatně.
A tak jsem během krmení koček bleskově zmapovala rajón, a bingo, ve vedlejším boxu ležela dvě novorozená koťata, sice ještě živá, ale již lehce podchlazená a pravděpodobně nenapitá. A když už je možnost zasáhnout do neúprosného dění matky přírody ve prospěch smolařů, koťata jsem sebrala, zastrčila za triko, abych jim nastartovala správnou tělesnou teplotu, a poté se pokusila je - jak jinak než nenápadně - vložit do vrhu těch dvoudenních.
Matka staršího vrhu zrovna přítomna nebyla, zřejmě obstarávala potravu, a macecha na mé snaživé "kšššc!" zpočátku nereagovala, takže bylo nutné na ni udělat "bububu", aby se vzdálila. Koťátka jsem preventivně osahala zcela všechna, vložila jsem mezi ně novorozená a svět byl najednou tak nějak hezčí.
Tedy minimálně prvních pět minut, protože posléze se na místě činu objevila matka a ta s novým složením mláďat nesouhlasila. Vrh kompletně očichala, novorozence odnesla stranou a nezájem. Naštěstí přišla i macecha, která matku z pelechu doslova vystrnadila, a jakmile nabídla mlíkárnu koťatům, hnedle jsem jí k cecíkům našroubovala novorozeňata, doufajíce, že na ně zbyla alespoň kapka kolostra, protože bez něho měly šanci na přežití minimální.
A nechala jsem je o samotě, že už se do událostí míchat nebudu.
Čekáte happy end? :-)
Čekáte marně. Matka vrhu si počkala, až narušovatelka jejího rodinného štěstí odejde, a jakmile za mnou klaply dveře, novorozence opět odnesla mimo hnízdo. A abych jí koncepci už nikdy narušit nemohla, sežrala je, za poklidného sledování matky novorozeňat, která právě kojila její (tedy cizí) mláďata.
A pak že příroda není zvrhlá:-)