A také začnu dělat tu naši knížku, ženo moje :-)
Ty vole, ty hlavně dodělej Anetu! :-)
To bych ráda, ale dva měsíce jsem nepsala, než se do toho zase dostanu…
Zatímco naše knížka půjde sama - bude tenká.
Jen sesbírám nejlepší storky a hotovo.
A musíme vymyslet název :-)
Něco jako "Život je kůň".
Anebo spíš "Když je život kůň" :-)
A možná se pak vrhnu na psaní i já :-)
Vida! :-)
Akorát nevím, co to bude za žánr :-)
Tragikomedie? :-)
:-)
Ženo moje, zvládla bys vytáhnout ty Zrzkovy začátky?
Jak jsi mi kdysi popisovala ty úplně první závody?
Jo a budeš malovat obrázky, tak s tím počítej :-)
Ty vole, a nepamatuješ si, kde jsme si to psaly?
Byl už facebook?
Mně historie nejde dohledat.
FB už byl. A psaly jsme si to v době, kdy měl Zrzek první závodní sezónu :-)
To je tak 2010 :-)
No to jo :-)
To už nenajdu :-)
Ale když tak budeme improvizovat…
Prostě moje představa je:
úvod na téma, proč se nám říká manželky,
pak storky od koní, chronologicky,
tak aby čtenář nemusel tápat.
A proložit to našimi chat dialogy :-)
Ty vole, já celkově váhám,
jestli ta knížka nebude průser,
protože příliš mnoho lidí se v tom pozná :-)
Samozřejmě všechno upravíme, aby to nikdo nemohl napadnout :-)
Myslíš, že se to prodá?
Jako žádný vývar to nebude, ale prodá.
Náš rozhovor na téma "a proč to vlastně děláme?" četlo hafo nekoňáků
a slzeli smíchy také :-)
To je pravda :-)
Když to budou krátké vtipné historky, pobaví se i nekoňáci.
No prostě tohle dotáhneme do konce :-)
A jdu spát.
Dobrou, ženo moje, a přeju plno snů plných VÁŠNĚ :-)
Jdu si narvat čípek a jdu taky spát :-)
No není to romantika?
Největší romantika :-)
To jsem ti psala o těch čípkách?
To ti ještě musím napsat, ženo moje :-)
Hořím zvědavostí :-)
To si to tak jdu z lékárny, teď igelitku plnou léků,
a tak jsem si to doma začala skládat na stůl,
vytahovala jsem si to z těch krabiček, abych se podívala jaký jsou to barvičky…
A u toho jednoho jsem se tak zarazila a říkám:
"No koukej, tenhle je mega brutální, to snad ani nepolknu.“
A chlap na to „to je čípek…“
:-) :-) :-)
A to ještě nebyl nejvtipnější moment dne.
Nejvíc sranda bylo, jak přijdu z kolonoskopie,
řiť natrženou, totálně rozbitou, a co mě nenapadne?
Že si dám na uklidnění nervů vanu s koupelovou solí.
A tak si to tam tak nainstaluju, napustím vodu,
nasypu sůl, vlezu tam, ponořím se…
Ty vole, takový vypružení z vany ven obloukem o poloměru dva metry,
to kdyby viděl můj tělocvikář ze základky! :-)
Bože :-) :-) :-)
To bylo strašný :-)
No… A představ si, ženo moje,
to jsem jela z pařby, sraz spolužáků, na koni.
Vyjela jsem v půl čtvrté ráno, abych v osm byla v práci,
a jak všechno kvetlo a já už měla rozjetou bronchitidu,
tak jsem po těch 20km v přírodě byla fyzicky vyřízená.
A dostala jsem strašnej, ale fakt strašnej záchvat,
v práci jsem byla asi deset minut.
A jen jsem čekala, kdy to konečně přejde, ale ono nic.
A dusila jsem se až do večera, až jsem vyměkla a šla jsem na pohotovost,
protože 12 hodin nonstop dušení už bylo fakt moc.
A tam mi dali injekci, inhalátor a ten čípek…
A jak jsem byla fyzicky úplně vyřízená, sežrala jsem ho, bez přemýšlení,
mě to trklo snad až za týden :-) :-) :-)
Já ti to úplně věřím, páč kdyby mi to Petr neřekl, tak to taky sežeru :-)
Tak čípkům zdar :-)
Dobrou! :-)