Občas by stálo za pokus umět sny stopnout, třeba na konkrétní počet dní. Jsou období, kdy živé sny zrovna žádoucí nejsou, notabene u nás, co snít opravdu umíme: sny pak máte barevné, velmi reálné a emoce v nich prožíváte stejně silně jako ve skutečnosti.
Klidně si můžete myslet, jak jste z nejhoršího venku, že už žádné terapie fakt potřebovat nebudete, a ono prd, a stačí k tomu jeden jediný sen. Protože mně se prostě po tancích stýská (a nejen po nich, aby netanky nebyly frustrované) a zrada dvou lidí, od nichž bych podraz takového kalibru neočekávala, z mysli vypudit nejde. Jak dlouho tohle potrvá, než se s tím doopravdy (tedy i vnitřně, byť rozum velí jinak) srovnám?
I když vlastně bych měla být ráda, že mým dosud nejhorším životním zklamáním je sprosté hození přes palubu od kamarádů, protože prostě jsou mnohem horší věci. A já to vím. A doufám, že se mi nikdy nic horšího nestane.
A také doufám, že sen nebyl vizionářský.
I když bílej se do bílé krávy nevejde :-)