Protože jestli ne teď, tak už nikdy!
A tak si rasím oči, morduji karpální tunely a tuneluji mozek.
Největší masakry přicházejí,
když už melu z posledního a je potřeba si poznamenat,
kde jsem skončila s kontrolou textu spáchaného předtím.
A tak občas přečtu „str. 145“…
… načež si napíšu číslo 147…
… anebo ještě lepší – opíšu si z monitoru čas, jakože 2:28.
A ráno samozřejmě nechápu, o co jde, ale asi to tak má být :-)
***
Ženo moje, si představ…
Včera ráno jsem dostala křeč do lýtka, což se mi už zatraceně dlouho nestalo, spím kvůli křečím v ponožkách už asi pět let.
Ale tahle byla fakt strašná, normálně jsem řvala bolestí!
Myslíš, že je možný, že mi z toho rupl sval nebo tak něco?
Protože už to je 24 hodin a to lýtko bolí tak strašně, že nestíhám nadávat, a bolelo celou noc.
Jakože ty čtyři hodiny, kdy jsem spala, protože jsem v noci psala dlouho, trošku jsem se s tou kapitolou trápila a do postele jsem šla asi v půl šesté ráno.
Ty vole, já už jsem asi fakt stará :D
Ty vole, mohla ti rupnout cévka v lejtku :D
Ale jako furt je to lepší varianta, než cévka v hlavě :D
Ale i tak… vole :D
No a rozbolel mě levej bok, ale úplně neskutečně :D
A nechtělo by to třeba dát si oraz? Ale jakože fakt, bez prdele...:-)
Oraz od čeho? :D
Myslíš od toho kolečka bobků denně, deseti vidlí sena z balíku do bedny?
To není žádná zátěž :D
No třeba se jednou za týden vyspat déle než 3 hodiny :D
Vole, spím i přes den, abych v noci mohla psát :-)
Protože jinak nic nenapíšu, když na to nemám klid, takže když odpoledne přijdu od herek, jdu to rovnou zalomit a ten čas si pak vyberu v noci.
A jak jseš daleko? :-)
Finišuju :-)
Jsem před poslední kapitolou prvního dílu.
Super :-)