A tak balím chudáčkovi koníčkovi chudinku nožičku.
Systematicky vrstvím budoucí "zapařovák" a pochvaluji si, jak dnes chudáček koníček vzorně drží (zuby mi málem vyrazil jen jednou).
Je hotovo.
Bílá chudinka nožička má sobě modrou botičku, takže kombinace finských barev dodržena (i když ten krepák obalující kopyto je spíš tyrkysový).
Jdu domů a že asi hned zahučím do postele, protože od pátku jsem naspala přesně dvanáct hodin, což je trošku málo.
Do postele nezahučím, neboť zjišťuji, že jsem mu asi zabalila blbou nohu, čímž by se vysvětlovalo, proč byl bílej koník během aplikace tak strašně hodnej.
Mažu do stáje a cestou přemýšlím, jestli bude rychlejší mu udělat zapařovák na té bolavé a nebolavou nechat, nebo to z té druhé radši sundat, protože tím bych ušetřila materiál (krepák už žádný jiný nemám).
Ve stáji zjišťuji, že jsem debil, zabalené je opravdu to bolavé kopyto.
Asi bych se měla jít vyspat :-)))
