šmarjá, on už je vopravdu čtvrtek...
Tentokrát jsem s tím již smířená, ale že by mi to nějak významně zvedlo sebevědomí, co se týče organizace... Nikoliv. Ba spíše naopak. Během dne mi tři osoby, z nichž dvě znamenaly počet koní dva a více, odřekly účast, ze zdravotních důvodů týkajících se jak koní, tak i jezdců. Předpověď počasí, která ještě v pondělí slibovala oblačno a déšť, sice své stanovisko přehodnotila, ale chřipky a angíny a jiné neduhy mezitím pokosily skoro půlku našich dětí. Jako dobře, loňskou účast skoro čtyřiceti koní opravdu již nikdy více, ale abychom tam byli sami a z dětí jenom hrstka... hahaha... To by byl mega mazec. Jinak já také pilně kloktám slivovici, protože na moje krční streptokoky nic jiného nezabírá. A pak se mi divte, že mě slovo „slivovice“ samovolně nutí zvracet:o)
Co nového v organizaci? Dnes se mi podařilo dodělat rozčlenění cen a darů do jednotlivých kategorií. Představa, jak si je v reálu rozeberou třeba jenom osoby tři, z nichž dvě možná budeme my, mě nutí se tomu smát. Celá ta sranda mi trvala celkem 6 hodin: jednak mi v prvotním nadšení nedošlo, že pět ze sedmi soutěží má dekorovaná místa tři, takže balíčků nemělo být 7, nýbrž 17, a jednak se mi do deseti igelitek určených dětem našim připletl můj mobil. Naštěstí organizátorka č. 2 volala, jinak si nedovedu představit, kde všude bych ho hledala.
Diplomy pro děti taky chuťovka. Jak je možné, že písmo, které se mi líbí a které si vyberu na výrobu diplomů, neumí psát českou diakritiku? Jak je možné, že všechny děti mají jména napěchovaná čárkami i háčky, a některé v hojnějším počtu? Také mi byla doručena kolečka na stužky, z tiskárny. Jásala jsem, jednak kvůli termínu a jedna kvůli provedení, protože barevná jsme ještě nikdy neměli: ale záhy jsem objevila menší problém, a to velikost. Zřejmě jsem špatně formulovala svou žádost, protože 30ks účastnických a 20 ks soutěžních mělo být ve stejné velikosti, zatímco maličkých koleček (záměrně neprozrazuji, k čemu jsou!!!) mělo být pouze 6 ks. Takhle máme hafo maličkých koleček, ale veliké stuhy. No snad to účastníci nebudou reklamovat. Tedy pokud nějací dorazí, hahaha.
Jo, také nemáme pípu, protože ta půjčená funguje pouze na elektriku. Čeká nás veselý den, pokud zájemci o pivo budou muset za dvacku srkat brčkem přímo ze sudu. To abychom jim pověsili fáborky, aby pak trefili na louku, kde bude probíhat cross. No hlavně se nikdo nesmí držet majitelky Amíka, která vloni odvedla početnou část davu na opačnou stranu kurzu, tedy do míst, kde se sice skákalo, ale kde nic nebylo vidět. Táhla i matky s kočárky do blátivého kopce skrz šutry, kopřivy a vysokou trávu (prý „já jsem myslela, že se jde sem“), přestože do těch míst se nikdy dívat nechodilo. Jestli by nebylo moudré jí preventivně na záda připevnit ceduli „Don´t Follow Me“, protože „mástra“ vloni málem trefil šlak přímo na koni a věta „***ko, jsi normální???“ byla jedinou a poslední nevulgární z jeho jinak „něžných“ úst.
A zakázala bych OuTů neomezené volání, protože nic nežere čas tolik, jako možnost telefonovat bez omezení. Desetiminutové dialogy na téma „ku*va, já jsem ti něco nutného chtěla, ale co to ku*va bylo?“ mě utvrdily ve faktu, že vynálezem století není internet, nýbrž samolepící žluté papírky. Snad je zítra nezapomenu v práci:o)
Daja Swito
Jaká? Která? Čí?
To ona sama netuší. Muhehe.