Nejhnusnější barva mašle.
A jen proto, že překážka číslo dvanáct se během rozeskakování na chvilku někam schovala. :-)
Do druhé soutěže jsem vjela s přesvědčením, že tentokrát NEZABLOUDÍM.
Což jsem splnila, protože od jedničky ke dvojce jsem trefila bez komplikací .
Nevím, jestli se to děje pouze mně, tenhle sběr zážitků...
Komisaři rozhodli, že rozeskakování bude 9-10-7-11-12, ale my, co jsme nebyli v dané chvíli na oprácku, nýbrž na prohlídce, kde se logicky nabízela varianta 9-10-11-12, jsme se to dověděli až v parkuru. A tak čumím na pána přede mnou, nechápajíce, proč skáče znovu ten žlutý oxer...
Rada do života: zjišťovat číslo žlutého oxeru se nevyplácí, notabene pokud je očíslovaný z druhé strany
Rada do života II: až budete příště důrazně poučovat, že na bílém je vždy NUTNÉ se věnovat pouze a jen parkuru, tak se toho držte i vy sami
Bílej na mě způsobně počkal, takže jsme odcházeli spolu, a jelikož nám publikum zatleskalo, věnovala jsem jim pukrle, protože jsem slušně vychovaná.
Krásné a dojemné zakončení skokové sezóny! :-)