2014: Trpělivost růže přináší?
Kecala bych, že jsem nebyla odhodlaná celý letošní rok zpětně sepsat, minimálně ve formě, jakou jsem aplikovala vloni. Tedy jen to nejdůležitější. Ale když se nad tím tak zamýšlím… Chce se mi vlastně rozpitvat rok, kdy bylo prakticky pořád něco špatně?
A když už náhodou něco špatně nebylo, tak se stejně vylíhlo něco, co nenápadně směrovalo ke „špatně?“ :-)
Takže když to shrnu:
- mé závodní ambice, tedy jediná možnost nepracovního „vyžití“, zažily pád na absolutní dno. Nejlepší zpráva roku 2014, aneb možnost si Fina celou sezónu připravovat v luxusních tréninkových podmínkách, se pozvolna transformovala do série malérů, beznaděje a víry v lepší zítřky (marné). Sen o L** parkuru se rozplynul, aniž bych se k jeho vyplnění byť jen náznakem přiblížila.
- mé pracovní vyžití se tudíž stalo jedinou náplní života, pomáhající překlenovat dlouhé série dní „osamělá“. V práci jsem trávila i svůj volný čas a trávila jsem jej tam ráda, protože mě to naplňovalo, bavilo, uspokojovalo; tudíž je naprosto logické, že jsem o ni přišla, aby mi nezbylo (tedy spíš zbylo) nic.
- a když už se to tak sumírovalo, přišla jsem rovnou i o jedinou sociální interakci. Resp. o člověka, jemuž jsem se mohla svěřovat a trávit s ním aspoň trošku času mezi vyčerpávajícím pendlováním práce-můj kůň, aneb v nouzi poznáš přítele. Ano, poznala jsem, bylo to „poučné“.
- nevím, jak dlouho jsem finančně podporovala našeho spolubydlícího… Ani kolik tisíc si ode mě tajně vypůjčoval z krabičky „na benzin“, za ty roky. Poté, co se krásně přiživoval i z mé peněženky, stihl ještě vybrat peněženku i mému chlapovi (naštěstí JENOM tři a půl tisíce) a tak mohu mít dobrý pocit ze živení cizích dětí, když už nic jiného.
- můj život s mým mužem, aneb letité čekání na sestěhování do vlastního. Původní plán (jaro 2013) pozvolna přeplynul do jara 2014 (naivně), ale že letošní Vánoce již oslavíme ve svém a spolu napořád, konečně už. To by ovšem předtím osvědčený řemeslník nesměl v srpnu shrábnout prachy a poté další měsíce proměnit v čekání, jestli ty prachy vůbec ještě někdy uvidíme (natož hotovou práci)…
- jedno stěhování letos přece jen proběhlo, z karlovarského bytu do jiného karlovarského bytu, když bylo nad slunce jasné, že řemeslník do Vánoc práci nedodělá (přesněji vyjádřeno, doteď nezačal). A tak kvůli němu platíme dva nájmy ve dvou různých městech. Co víc si přát?
- i koně jsem přestěhovala, do mého nynějšího bydliště. Pečlivě jsem kalkulovala a vyšlo mi, že držet si koně „doma“ vyjde finančně nejvýhodněji a tak jsem nakoupila zásoby krmení na půl roku a dva měsíce strávila budovatelskými pracemi na pastvinách. Dva měsíce fyzické dřiny místo zaslouženého volna. Vědět dopředu, jak s námi řemeslník vydrbe, odvedla bych koně do Varů, ustájila bych ho za cenu nájmu, který teď platím, a mohli jsme s mužem už minimálně dva měsíce bydlet spolu v karlovarském bytě. Realita je bohužel taková, že kvůli péči o koně je možností být co nejčastěji s mým zákonitým poskrovnu a lepší to v dohledné době nebude.
Tedy pokud nevyhrajeme ve Sportce. Což nejspíš nevyhrajeme :-)
A hezké momenty roku 2014?
- třeba koncert kapely Lucie, na který se čekalo rok a před kterým mě skolil zánět nosohltanu, takže mi během vystoupení nebylo dobře a neužila jsem si jej naplno.
- prosincový muzikál, opět Lucie… Tentokrát mě „jenom“ bolelo v krku. Sice hodně, ale mohlo to být horší.
- byla jsem třikrát v kině! V jednom případě sice na dvou filmech v jednom dni, ale to na výsledku nic nemění. Heroický kulturní výkon!
A dál?
- manželku jsem letos neviděla ani jednou :-(
- společnou dovolenou jsme odpískali kvůli mé práci, a když už jsme naplánovali aspoň srpen, jakože budeme trošku víc spolu, kolegyně původní dohodu přehodnotila a tak jsme v nejhezčím letním měsíci se svým mužem společně strávili přesně JEDEN kalendářní den. Co víc si přát? :-)
- veškeré své úspory jsem vrazila do renovace auta, aby ještě aspoň dva roky bylo schopné provozu. Tohle byl asi můj nejlepší majstrštyk roku 2014, protože teď toho fakt moc autem nenajezdím. Tedy ne, že by to zrovna mně vadilo…
A myslím, že už by stačilo. Na věčné čekání v lepší zítřky jsem zvyklá a co hlavně, vždycky by mohlo být ještě hůř. Třeba ve sportce fakt vyhrajeme a pak bude stát hodně přemáhání nenajmout si vymahače. Protože já jsem a budu hodná frostova holka! :-)
draace
Trpělivost růže přináší.
Budu mít monstrózní ZÁHON růží, asi. Ještě tak vědět, za kolik desítek let to bude :D
