Vzpomínáte?
Na hřebce, jemuž se přezdívalo Bílý projektil, přestože tehdy bílý nebyl. Tedy alespoň ne tolik, jako je teď. Jeho odchod z dostihového výsluní, do kterého se zapsal již nesmazatelně, jsem nemálo obrečela, doufajíce, že jeho potomstvo naváže na slávu jeho bílé kariéry.
Bohužel, zázrak se nekonal ani v jednom případě, což je vzhledem k jeho rodokmenu naprosto logické. Z čiré sympatie jsem na jeho potomky občas vsadila a vždy bez výjimky o peníze přišla, ale má touha vlastnit alespoň polovinu jeho genofondu neustává. Někde mezi Scyrisátky buď čeká můj budoucí kůň, anebo si ho budu muset nechat vyrobit na zakázku (když už mám adeptku vybranou a schválenou:-).
Tak alespoň pár fotek od Šárky Votavové. Scyris býval v diary až do roku 2008 pravidelným tématem, takže je mou povinností ukázat, že coby plemeník je naprosto nádherný.
draace
Šárce ještě jednou díky, za fota.
A chtělo by to nového bílého favorita, už se mi stýská:-)
A ještě pár předloňských fotografií, tehdy ještě plně grošovaného Scyrise:)
