"Kde v den Velké pardubické svítí sluníčko naplno do oken?
V Karlových Varech! A proč?
Protože je na plazmě PRD vidět, takže zase jako debil musím zatemnit okna, jako za druhé světové války. NENÁVIDÍM letošní počasí!"
Každopádně pro mě jednoznačně historický ročník Velké pardubické. Ne kvůli výsledku či průběhu: u mě hrál nejvýznamnější roli fakt, že jsem zkrátka a jednoduše neměla čas se na ni těšit. Prožívat naplno blížící se vyvrcholení překážkové sezóny, spekulovat o možném vítězi, uvědomovat si, že den D se blíží. Prostě nebylo kdy, po vysilujícím maratónu práce-Fin-závody, takže jsem vůbec poprvé druhou říjnovou neděli prožila v pozici "vím, že Velká bude, ale jinak o ní nevím vůbec nic".
Tedy tak úplně vůbec nic to nebylo, ale v porovnání s loňským ročníkem nebe a dudy. Neměla jsem připravené ani podklady pro sázky, neznala jsem prognózy, neviděla jsem ani vypsané kurzy, byť šlo o naše první manželské sázení. A tak jsem téměř všechno vsadila na bílé koně. K mé neutuchající radosti mi většina šimlovitých v rámcových dostizích vyběhala slušný počet Milek a statečně si vedla i bělka Sešlost v samotné Velké pardubické, coby zástupkyně českého chovu, a za sebe doufám, že o ní ještě uslyšíme, i když mi do pátého místa nepřišla.
Nejčastěji skloňovanými jmény byly samozřejmě Orphee des Blins a Jan Faltejsek, coby desetinoví favorité dostihu. De facto se čekalo, jakým způsobem Velkou pardubickou vyhrají, jestli opět stylem start cíl a o kolik délek deklasují soupeře v cílové rovině. Ale i připraveným musí štěstí přát, protože Velká pardubická je dostihem, v němž příslovečné štěstí hraje nemalou roli, což se promítlo na výsledcích obou Josefů Váňů.
Josef Váňa do dostihu vstoupil s prohlášením, že s kariérou žokeje definitivně končí a že se s Tiumenem o čtvrté prvenství pokoušejí naposledy. A zatímco Orphee přesně dle prognóz nabrala hned po startu železné tempo a metr po metr se vzdalovala soupeřům stylem, jaký bral početnému publiku dech, Tiumen jakoby se v dostihu nemohl najít a naopak kontakt se soupeři ztrácel. Je dost možné, že Josef Váňa mu za ocasem strojově letící Orphee takticky šetřil síly na finiš, protože za Havlákem se Tiumen statečně opřel do boje o umístění a pár vteřin to vypadalo, že se zúčastní strhujícího boje o druhé až čtvrté místo, ale zde zaúřadovala příslovečná štěstěna, a to v podobě volně utíkajícího koně, který Tiumenovi zkřížil dráhu. Tiumen vyhozený z tempa přidupl, odskočil špatně a doskok Josefa Váňu katapultoval ze sedla za poslední překážkou, takže cílovou rovinu jeho poslední Velké pardubické si došel po svých.
A lidé mu tleskali, stejně jako suverénní vítězce Orphee des Blins a šťastnému Janu Faltejskovi, jehož sláva stoupá i v mezinárodních dostihových vodách.
Josef Váňa nebyl zdaleka jediným smolařem dostihu. Pořadově druhý nejžhavější kandidát na vítězství Trezor s Josefem Bartošem ukončil nadějně rozjetý dostih stejně jako vloni za Havlovým skokem a katastroficky skončila účast čtyř Angličanů, kteří ze svých koní popadali doslova postupně: první na malé vodě ještě před Taxisem, druhý na obávaném Popkovickém skoku, kde skončily naděje i mého vsazeného favorita Budapeste a Josefa Váni mladšího. Třetí Angličan vtipně vystoupil na anglickém skoku a čtvrtý se k zemi poroučel za dropem, přímo před tribunami, takže si aplaus užil alespoň v této podobě.
Z celkové dvacítky na startu dokončila dostih pouhá šestice koní a jezdců. Za fenomenálním doběhem svěřenkyně Gregorze Witolda Wroblewskeho Orphee des Blins přicválalo do cíle největší překvapení dostihu a to Nikas s Dušanem Andrésem, za nimi s tří délkovým odstupem Klaus (Jaroslav Myška). Zbývající místa si rozdělili Kasim (Marcel Novák), Peintre Abstarit (Lukáš Matuský) a Tropic de Brion (Marc-Antoine Dragon).
Závěrem nelze než gratulovat k obhajobě a těšit se na pokus o čistý hattrick, protože ten dosud žádná klisna nepokořila (přece jen Orphee bude napřesrok dvanáctiletá, a to už je věk, kdy forma začíná klesat). A jak dopadla velkopardubická sázka mezi mnou a mým mužem?
Nerozhodně! :-) Můj drahý zákonitý totiž hraje na šestky a šestku, co čert nechtěl, měl zrovna Tiumen s Josefem Váňou starším, takže jsem proti němu vtipně vsadila Josefa Váňu mladšího s Budapestem, a nedokončili ani jeden.
draace
Velké díky Shamanovi, ten mi udělal neskutečnou radost.
A největší díky Šárce Votavové, za laskavé půjčení fotografií!
