Informace o článku
Pohár karlovarského kraje - den II.
...
draacedraace
o koních a lidecho koních a lidech
01.09.2013 21:50:0001.09.2013 21:50:00

Pohár karlovarského kraje - den II.

     Po dvou týdnech bez odpočinku se mi ráno vstávalo zatraceně mizerně, notabene když vedle blaženě chrupkal můj zákonitý, s pronesenou poznámkou „pozdravuj chudáčky koníčky“.

     Koníčky jsem nepozdravovala, protože mi přišlo krajně podezřelé, jaký klid v areálu vládne. Parkur už sice měli postavený, ale situace rozhodně nenapovídala, že by se za necelou hodinu mělo začít závodit. Záhada byla objasněná poté, co jsem se začala před autem převlékat do bílých rajtek, což neušlo pohledu personálu, a že prý začátek je posunutý na deset nula, nula, což včera vytrvale hlásili rozhlasem dobrou půlhodinu.

     Jsem neskonale šťastná, když v sérii dnů bez odpočívání vstanu jako debil o hodinu a půl dříve!
     A ještě radši jsem, když všichni okolo o časové změně vědí a nikdo mě na ni neupozorní:D

     Koně už byli dávno nažraní, takže jsem je hodlala hodinu pást, aby se protáhli. Z boxu však vylezlo něco, co mého subtilního chudáčka koníčka připomínalo pouze barvou, a bude mi navždy záhadou, co tak strašně děsivého přivedlo žebráka k nápadu během jediné noci sežrat čtvrt balíku slámy. Jeho, který žere jenom sporadicky a který by mohl z fleku hrát ve filmu z druhé světové války!

     Monstrózní panděro přežraného bílého už ani nebylo vtipné, takže jsem mu okusování jetele zkrátila na polovinu, a když už se konečně začal areál plnit, dorazila Iva i můj zákonitý a mohli jsme se konečně začít chystat, protože po ničem jsem netoužila víc, než odskákat a jít si domů aspoň na těch pár hodin odpočinout.

     Bílému se však skákat nechtělo. Tedy ne, že by mé požadavky vyloženě sabotoval, ale bylo znát, že by mnohem raději trávil žrací zážitek z noci, takže jsem si neužila ani rozlehlé travnaté opracoviště na druhé straně stájí. Historicky poprvé jsem si mohla do sytosti opracovat na nejlepším povrchu v nejlepších podmínkách (nikde nikdo), avšak na koni, který měl naprosto jiné starosti než se svižně hýbat.

     Hlava mi nebere, kde se v něm vzala vůle se mnou přejít celý parkur, bez ztráty kytičky obě kola. Točit jej na místě nemělo smysl, takže čas jsme měli ze všech čistě dokončivších nejhorší, a před monstrózním červeným oxerem jsem byla připravená zvedat ruku, kdyby bílej odskok přehodnotil, ale on do toho šel. Cválal, skákal, funěl, hekal a po posledním skoku přešel plynule do kroku, zafrkal si a zamířil za Amíkem a slámou. Úkol byl splněn.

     A takto jsme si zaskákali na top závodech, na které se sjela elita nejen karlovarského, ale i plzeňského kraje. Mohla jsem dva dny odpočívat…:D

draace
Už snad ani nechci vědět, co nás čeká příště.
Jsem na tohle už asi fakt stará:-)

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: