Koně přenocování v cizím prostředí přijali kladně, protože snídani dostali dvakrát (zřejmě omyl ze strany ustajovatele, neboť seno i slámu jsem si přivezla vlastní). Během úvodních čtyř soutěží jsme hnědého s bílým nechali popásat na parkovišti a Iva měla moře času si rozmyslet, jestli vůbec nějakou jet, protože se jí po návštěvě pohotovosti noha nevešla do boty.
Přitom já jsem ji varovala, že pokud s tím rozšlápnutým palcem (Amíkova práce) půjde k doktorovi, že jí ten nehet strhnou (vlastní zkušenost) a přesně to se stalo. Protože já to říkala, že jsme měli zůstat doma!
Iva palec bez nehtu do boty narvala, zapatlala ho Finovým višňákem (za remcání, že v něm jsou bílé chlupy, což bylo opravdu překvapující) a že to riskne, alespoň v jedné soutěži.
Díky nekonečnému čekání na jednotlivé starty Daniela Pospěcha se Ivě povedlo hnědého s bílým zaplést a rovněž naprosto v klidu opracovat na skoro prázdném opracovišti, což nemělo chybu. Den se jevil natolik ideálně, že jsem dokonce přestala držkovat na téma „A měli jsme zůstat doma!“, tedy do chvíle, než vyhlásili prohlídku parkuru, protože o té se nedalo prohlásit nic jiného, než že „tohle už není pomsta stavitelova, nýbrž regulérní pokus o přizabití“. Autor parkuru si evidentně liboval v malování vlnek a kudrlinek a kurz tudíž připomínal náčrtek kresby Alfonse Muchy.
A že když už tam je žolík, že se půjde žolík, protože žolíky jsou přece v kurzu proto, aby byla švanda.
Kulhající Iva viděla žolíka z naprosto jiného úhlu pohledu a obdobně vypadal i její výkon, kdy bidla padala u překážek, u nichž bylo nutné prudce točit ve směru poškozeného palce, což bez možnosti opřít se o třmen šlo velmi pochybně. Navíc hnědý si lehkou indispozici jezdce nemálo užíval, ale se vší úctou dokončili a dokonce bez ztrát na životech.
Bílému se stal osudným tentokrát ne poslední, nýbrž předposlední skok, což byl nevinný kolmák důmyslně zasazený do „osmičky“, a to tak, aby jezdce pospíchající do cíle nutil najíždět jej šikmo. U pravotočivého by se risk nejspíš vyplatil, u levotočivého však nikoliv, a když bidlo spadlo, připsal si Frost další pivní zářez a že tenhle závodní víkend ho prý nesmírně baví.
Před poslední soutěží, což byla volba dráhy, jsem hlasitě zdůraznila, že dnes už žádná účka, kličky, vlnovky a další stupidní anti-turbo alternativy absolvovat nehodlám a z nabízených variant jsem zvolila takovou, abychom mohli cválat dopředu bez pitomého točení na pětníku, což se podařilo s čistým kontem. A jelikož z toho mašle nekápla, mohl Frost vítězně oznámit celkovou výhru v podobě osmi piv.
Tímto bych se ráda omluvila slečnám u diagonálního oxeru, neboť mé „oslovujeme-voláme ženský pohlavní orgán“ nepatřil jim (lehce mě zaskočilo odskočení o cvalový dřív).
A zítra do práce.
Asi umřu.
Ale asi to tak má být:-)
draace
Vlastně bych měla být ráda, že žádné jiné závody se v oblasti nekonají.
Protože pojem „aktivní odpočinek“ není nic jiného než prachobyčejný podvod:-)
