Tak se nám vrátil poník, z výletu.
Resp. vrátila, protože poník je holka, a nešlo ani tak o výlet, jako spíš o cestu za hřebcem, u něhož si pár dní pobyla, za účelem spojení a následného zplození potomka. Děs a hrůza mě jímá z představy, že v práci bude cokoliv příbuzného s Megynou, neboť Megy je typickým zástupcem plemene a dává to nepokrytě najevo.
A na kom si strakatá bestie vylila emoce z nejnovějších zážitků?
Ano, správně, na mně. Přitom já za nic nemůžu, já jí ženicha nevybírala (mezi námi ženami, já radši hřebce hezkého, charakterního a s výkonností, než že je bílý a má na sobě černé tečky), ale byla jsem to já, koho se hned za první zatáčkou rozhodla potahat, a to tak že nekompromisně. A protože i Eskadron vodítka jsou nekompromisní, svlékla mi dlaně a pár prstů z kůže, což je přesně ten druh poškození tělesné schránky, se kterým se pak naprosto báječně kydá. A zdrhla a nešla chytit, tradičně.
Ale já jí to vrátím, všechno. I když radši až po svatbě, protože jestli to takhle půjde dál, budu vypadat naprosto otřesně i v sebe krásnějších šatech:)
draace
Varování: vodítka Eskadron způsobují popáleniny třetího stupně!:-)
Hlavně ta růžová.