... aneb jak jsem si málem ustřelila hlavu.
K dokonalé sebe destrukci stačí opravdu málo, a ani nepotřebujete být v práci.
Znáte takové ty pružiny, ohradníkové?
Slouží coby elektrická branka a používané vypadají takto:
Nepoužívané však vypadají takto:
Fungl nová pružina s vámi při manipulaci zacloumá, načež vás násilně táhne zpátky a vy musíte brzdit smykem, což ve mně podmínilo rozhodnutí pružinu roztáhnout manuálně násilím, místo čekání na „časem se to natáhne samo“.
A že co se může udělat hned… K roztáhnutí je potřeba pružinu napnout víc než obvykle, čehož jsem se aktivně chopila já, a když jsem ji prodloužila na pět metrů, což byla přesně ta míra, která je uvedena na obalu výrobku, padlo ono příslovečné „tak zkusíme, jestli půjde i na sedm metrů“. A netřeba složitě hádat, jak hodně překvapená jsem byla, když se na opačném konci pružiny roztáhla i oka, která ji spojují s kůlem, protože po bleskovém zvuku „chžščt“ a následném půl vteřinovém letu se pružina zastavila o mě. Což je logické, stála jsem přesně v jejím letové dráze. A protože pružina je mnohem pevnější konstituce než já, tak se právě ona obtiskla do mě, nikoliv obráceně, a letící kov se mi v plné letové rychlosti zakousl do holých stehen. Přiznávám, že blahem z bezprostředního kontaktu jsem rozhodně nejásala.
Co čert nechtěl, zrovna jsem na sobě měla šortky, což pružině umožnilo spáchat absolutně dokonalý obtisk, a pružině je nutné přiznat bezbřehou kreativitu letu, páč se obtiskla ve velmi zajímavé spleti. I kůži mi natrhla v krásně pravidelných vzorcích a to ještě mohu být ráda, že koním stačí mít branku metr deset nad zemí, protože jinak by mi to ustřelilo hlavu.
A myslím, že s rozstřeleným obličejem by mě můj nastávající asi nechtěl:-)
draace
Fantastickým zážitkem bylo oblečení rajtek, spojené s cílem „jdeme cválat“.
Přitom já masochista fakt nejsem:)
