Na zahájení sezóny to vůbec nebylo špatné. Faktem je, že takhle zle z dlouhodobého stresu mi nikdy v životě nebylo, takže mám spánkové manko, uhry, žaludeční nervózu a tik v oku, ale o to příjemněji jsem se cítila, když bylo po všem.
I koně se spolu sžili, takže obligátní Finovo bránění Tosky před asi patnácti koňmi v hale, počasí se zachovalo korektně a z parkuru mám hodně dobrý pocit, protože tohle byl ajfr, jaký jsem u Fina doposud nezažila (co se týče počtu chození pod skok, tak technicky nejlepší dosavadní parkur).
Akorát musíme dopilovat levou stranu pana koně, šetřenou kvůli zimní absenci podkov:-)
A v závěru musím DĚKOVAT, protože neděle byla ve znamení solidarity a ochoty spřízněných duší. Předně Kátě ze Dvorečka, která přijela o dvě hodiny dřív, aby nám pomohla naložit Tosku. Poté Elis, která mi v případě nouze (sic nenastala) nabídla kamarádku, coby „podržtašku“, a nemohu nezmínit Jíťu a její absolutně profesionální přístup jak z hlediska dopravy, tak i nakládání koně trpícího psychickým problémem.
A samozřejmě Falada, která nám po celou dobu závodů byla k dispozici coby držič koní, nosič batohů, fotograf a zjišťovatel potřebných informací, což je právě ta funkce, bez které se na závodech neobejdete (pokud nechcete mít koně zavřeného ve vleku půl dne). A Faladě patří největší díky, protože jsem spojila příjemné s užitečným (mohly jsme si popovídat), a úplně nejvíc vtipné bylo, když mi vyprávěla, že večer budou připouštět, a cestou domů vyšlo najevo, že právě Jitka (dopravkyně) k nim ve středu kobylu na připouštění vezla:-)
Takže to určitě bude krásné, charakterní a po všech stránkách dokonalé hříbě!:-)
A poslední poděkování Móně, za věcné rady, přestože mě na koni viděla za poslední 4 měsíce pouze na fotkách:-)
draace
A modrobílým Finům zdar:-)
