... a vystoupil z mlhy, v celé své kráse a královské hrdosti.
Tiše, avšak elegantně kráčel, uši bez pohnutí vzpřímené
a heboučké našlapování rušily pouze kapky dopadající z olysalých stromů do vlezle barevného listí.
Zastavil a naše pohledy se spojily; onen moment absolutního soustředění,
a zatímco já jsem složitě hledala slov,
která by alespoň částečně zachytila vzácnost a nádheru onoho okamžiku,
jeho myšlenka byla naprosto jasná:“Kde máš sakra MŮJ kýbl?“
(úryvek ze sbírky Ze života...:-)))