To je tak, když se všechno zdá být perfektní. Kurz skvěle zapamatovatelný, rozeskakování bez záludně dlouhých oblouků svádějících bílé koně k veselému pištění a vyhazování, perfektní povrch, na kterém se dalo točit do pravého úhlu a odskakovat šejdrem beze strachu, že si usteleme. Leč chybička se vloudí...
Kdyby jen jedna. Parkur obsahoval dvě kombinace, z nichž jedna byla zákeřně vedená šikmo, což však nevadilo (zakřivení doprava je pro mého koně vyhovující). Ale počítejte se mnou: včetně rozeskakování čtyřikrát kombinace, a když do každé z nich chudáček koníček přidá o jeden cvalový navíc... Hnedle vteřiny času vniveč, a protože můj drahý kůň se nehodlal předřít ani na kolmáku přímo před trenérkou, bylo ztracených sekund mnohem více a ještě jsem za chození pod skok dostala vynadáno.
Čtení dekorovaných naznačovalo pozici „někde vepředu“. Má snaha spočítat si na prstech, kolikátá budu, vyšla vniveč, neb trenérka zahalasila „jsi čtvrtá!“, takže krátká radost. Leč i trenérky se přepočítají, pokud počítají opačně, takže místo krásné modré mašle mi připnuli zelenou, za místo páté, a trenérčinu narážku „zelená... chacha... aby jim tam nehodila šavli“ mi záhy přetlumočily děti. Jediná Iva moudře konstatovala, že na hnědé podsedlovce ta zelená nevypadala tolik „blbě“, jako posledně na té modré. Tak aspoň něco:o)
draace
Tahle načatá zelená série svádí k recesi v podobě ZELENÉ podsedlovky.
Ve stáji máme dvě... Samozřejmě vtip.