Dneska mi udělal Bobeš radost. Čurina proběhla elektrickým plotem, protože ve sněhu nedobrzdila, a hříbkové vzali roha za kobylami. A Bobeš tak jako váhal, jestli lanko překročit nebo ne, a nakonec že tedy ano. A hurá utíkat se stádem a zkoušel dohnat Áňu. A já na pokraji zoufalství, protože jsem nevěděla, jak ho odchytit, a už jsem byla smířená s tím, že budu muset zavolat v neděli večer Móňu na pomoc. A jak jsem pořád klusala za nimi, ve stokilometrovém výběhu, ve snaze aspoň jednu kobylku chytit, tak on zjistil, že jim nestíhá, zpomalil, otočil se a pak šel ke mně, sám od sebe.
Prostě přišel nechat se podrbat. Regulérně jsem byla dojatá.
Hustý :D
Doufám, žes to ocenila a nezmlátila ho, za útěk :D
Neee :D Málem jsem ho zulíbala. Dokonce pak se mnou šel, bez protestů úplně sám. Něco je špatně:-)
Čurinčina brzdná dráha vedoucí přes plot. Inu, stane se. Ale proč zrovna mně? :D