Informace o článku
Ano, šidím tuhle sekci, co se týče zápisků (i když filmožraní zanedbávám také). Ale pár filmů za zmínku stojí, i když třeba jen kraťounkou. Shodou náh...
draacedraace
filmožranífilmožraní
17.06.2011 20:10:0017.06.2011 20:10:00

filmový nášup

Ano, šidím tuhle sekci, co se týče zápisků (i když filmožraní zanedbávám také).
Ale pár filmů za zmínku stojí, i když třeba jen kraťounkou.

Shodou náhod se mi podařilo vybrat z nabídky stažených tři velmi silné filmy.

Hodiny (The Hours, 2002)
Režie: Stephen Daldry

Přibitá k monitoru, protože excelentní je slabé slovo. Když pominu fakt, jak dlouho mi trvalo, než mi došlo, že to JE Nicole Kidman (podle rtů), jde o plejádu výtečných ženských hereckých výkonů, ze kterých jsem doslova měla husí kůži (kromě Nicole Kidman ještě fantastická Julianne Moore a neméně přesvědčivá Meryl Streep), v silném a velmi působivém příběhu. Zpočátku je rušivým elementem propojení tří dějových linií, ale i to má svůj smysl, a za sebe říkám, že tenhle film má koule, i když je ryze ženský. A byť jsem neviděla originál znění, ráda bych pochválila český dabing, protože atmosféru vystihl perfektně (obzvláště velké plus dablérce Julianne Moore).

Zelená míle (The Green Mile, 1999)
Režie: Frank Darabont

S vědomím, že jsem pravděpodobně poslední žijící občan ČR, který tento film neviděl, jsem zpočátku pouze čekala, kdy a co vlastně přijde, když už o něm všichni mluvili se slzou v oku. A trvalo to, než se děj někam pohnul. Ale jedna nula pro film, co se týče slzy v oku, prostě to tak je, a fakt, že v nitru duše tušíte, že to nemůže dopadnout jinak než špatně, mu dává úžasné charisma. Samozřejmě závěr filmu je přesně takový, jakým ho tvůrci chtěli mít; scéna, kdy proti sobě stojí „vrah“ a „pozůstalí“ je... jak to jen kulantně vyjádřit... prostě skvělá, stejně jako Tom Hanks.

Doktor Živago (Doktor Živago, 1965)
Režie: David Lean

Ve skutečnosti jsem hodlala vidět novější verzi (rok 2002), ale díky Bohu jsem omylem stáhla Živaga z pětašedesátého, protože coby obdivovatel ruské kultury a historie bych přišla o fantasticky zachycené Rusko (novější Živago se natáčel v Praze a Olomouci). Překrásně zpracovaný film, i když „stáří“ z něho dýchá, a výsledná podoba strhujícího příběhu je právě díky perfekcionisticky vymodelovanému carskému Rusku/čerstvě narozenému Sovětskému svazu jedinečnou podívanou. Autentické nahlédnutí do talířů ruské smetánky, které život zničila Leninova revoluce; ani slabší scénář (typický své době) mě nerušil a film jsem hltala od začátku do konce, i když bylo citelně znát, že jde o zpracování knihy. Zvláštní bod interiérům budov (krejčovská dílna) a zimním exteriérům (lepší než přírodopisný dokument). A níže filmy z kategorie „příjemné“.

Voda pro slony (Water for Elephants, 2011)
Režie: Francis Lawrence

Další výborná role Christopera Waltze, po Inglourious Basterds (divák by ho nejraději uškrtil), a další příjemná změna upíra Roberta Pattinsona. Voda pro slony je typický americký biják obsahující všech pět pé, ale příběh a prostředí (tvrdý život cirkusáků v době americké hospodářské krize) pohltí a nepustí. A baví! Může působit jako klišé, ale pro poklidný večer s romanticko-dramatickým filmem vřele doporučuji, protože cirkus je prostě cirkus, ať už se v něm děje cokoliv. Scéna s vypuštěnými zvířaty dokonalá, i odporná polština se v něm dá bez emocí přežít:-)

Marley a já (Marley & Me, 2008)
Režie: David Frankel

Film pro pejskaře, o pejskařích. Z hlediska celku bych měla spoustu námitek, protože chvíli jsou ústředním tématem patálie se psem, následně děj spadne do rodinného dramatu a pes hraje druhé housle, takže neustále potácení se mezi dvěma břehy. Ale jedna věc se filmu nedá upřít: vyráběli jej skuteční pejskaři, protože právě komediální gagy nevyzpytatelného labradora Marleyho jsou dokonale nabitou zbraní, u kterých nelze neřvat smíchy. Pohodový film, i přes žánrové skoky mě bavil.

Zkus mě rozesmát (Just Go with It, 2011)
Režie: Dennis Dugan

Komedie obsahující prvky nutné k vytvoření ještě komediálnější komedie, takže extra zapletené zapletence zápletek, naprosto jasný konec a jedna postava střelenější než druhá. Ale ani přesto film neztrácel na vtipu a svižnosti, a nechyběla má nejoblíbenější přísada – sarkastické výměny názorů. A peprné dialogy mě prostě baví, notabene když je sehrávají skvělí herci:-)

Cikáni jdou do nebe (Tabor uchodit v nebo, 1975)
Režie: Emil Loteanu

Pro milovníky romského folklóru pastva pro oči a uši (uši obzvláště). V ději jsem se sice krapet ztrácela a pointa finále mi zůstala skryta, ale jedna věc se nedá filmu upřít, a to autentičnost. Protože na bídných mongolských pastvinách měli cikáni herky opravdu vychrtlé (i pod pentlemi jejich tragický stav mlátil do očí), zatímco koně bohatých pánů byli v perfektní kondici, nakrmení a pěkně vypadající. Jestli i tohle mělo diváka trknout, tak klobouk dolů, protože všechno vypadalo absolutně opravdově (chudáci koně a nejen kvůli hladovění).

Láska s výstrahou (Two Weeks Notice, 2002)
Režie: Marc Lawrence

Filmy, nad kterými se ohrnuje nos, mě prostě baví. I když je předem jasný konec. Pohodová romantická komedie, která neurazí. Výborná oddechovka.

Až tak moc tě nežere (He's Just Not That Into You, 2009)
Režie: Ken Kwapis

A baví mě i filmy obsahující více dějových linek, které se postupně navzájem proplétají. A tenhle mě bavil hodně, protože šťourání do lidských vztahů je téma, které jednak neomrzí a jednak poskytuje širokou škálu alternativ, takže divák kromě sdílení zápletek je zvědavý už proto, že ho samotného pár variací napadne. Navíc tenhle film nutí i k zamyšlení:-)
Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
Gravatar

ženo moje zákonitá, tys fakt předtím nev...

ženo moje zákonitá, tys fakt předtím neviděla Zelenou míli? mě to vůbec nenapadlo, pak jsi, ty vole, nemohla chápat proč se moje úplně první myš jmenovala "pan Džingls" :D :D :D
Gravatar

No, to asi fakt nemohla :D :D :D

No, to asi fakt nemohla :D :D :D