Konec světa jsme měli s mou drahou polovičkou pečlivě naplánovaný, díky jisté sázce, uzavřené kdysi v březnu a ustanovené o pár týdnů později.
A aby si drahý můj dlouhé čekání zpestřil, vyrobil si odpočítávací tabulku, která v průběhu měsíců doznala jistých drobných vzhledových změn...
A tak drahý můj škrtal a škrtal, až doškrtal. V teple postele jsme posléze napjatě čekali, co jakože přijde za děsivou zkázu avizující konec světa, a kromě překvapivého nezpomalení internetového připojení se nic zásadního neudálo.
Tak asi konec světa nebude, z čehož vyplývá, že učení "Kterak parkovat" mě nejspíš nemine. Každopádně bylo nesmírně zajímavé pozorovat, jak se s hrozbou související s koncem mayského kalendáře jednotlivci vypořádávají, počínaje obyvatelstvem neváhajícím investovat do krytu a zásob jídla a pití minimálně na půl roku a konče naprosto dokonalými vtipy zaplavujícími sociální sítě. Protože šlo o legrácky mnohojazyčné, a těžko soudit, kdy znovu bude celý svět vtipkovat na jedno společné téma.
Za sebe doufám, že jím nebude doba ledová, protože zimy už teď mám plné zuby. Už aby byl březen!
draace
Víc a víc nesnášející zimu, sníh a mráz (s malým, samozřejmě:-)
V příštím životě chci zimu prožít v zimním spánku!