Že prý flákám filmy...
Ano, takto jsem byla nařčena. Neflákám!
Takže si čas od času dovolím do diary vložit dojmy ze snímků, které by v hodnocení měly minimálně čtyři hvězdičky z pěti, plus doprovodný a STRUČNÝ (jakože opravdu stručný) popis emocí.
The Ugly Truth (Chceš mě, chci Tě)
Odlehčené a romantické filmy já ráda, protože se u nich skvěle relaxuje. Z tohoto díla jsem byla během dívání naprosto unešená, což v praxi znamená, že se pak v ději přihodí něco, co mi nadšení krutě srazí. A také že ano: ty dvě opravdu trapné a hlavně zbytečné scény (baseball a večeře s vibrujícími kalhotkami) kvalitu filmu srazily o dva levely, protože jinak mu nebylo co vytknout. Děj je postavený především na opravdu barvitých dialozích, které mě nesmírně bavily, přesně můj šálek kávy, takže výbuchy smíchu. Škoda komediálních klišé.
The Oxford Murders
Detektivky a kriminálky mě normálně nebaví (jakože vůbec).
Jaktože jsem vydržela u tohoto snímku?:D
Inu, vřele doporučuji všem dyskalkulikům a antimatematikům typu já. U tohoto filmu vydržíte ryze ze zvědavosti, protože nebudete chápat vůbec nic, co ve svých teoriích budou rozebírat hlavní postavy. Jako věděla jsem, že svět čísel a logiky s ním spojený je pro mě absolutní konečná, můj mozek není schopen strávit víc než malou násobilku, ale že na tom jsem až tak špatně... Nicméně jisté prvenství se filmu upřít nedá: poprvé v životě jsem uhádla vraha:D Sice jen napůl, ale moje dedukce byla úspěšná, byť mé myšlenkové pochody byly zcela odlišné od postupu ve filmu, řídila jsem se plně vylučovací metodou.
Možná by stálo za pokus mít po ruce matematika, který by procesy překládal do srozumitelného jazyka, ale pak bych se asi nahlas své vlastní debilitě nesmála, což by byla nuda.
Žánr jako takový hodnotit nemohu, za celý svůj život jsem krimi/detektivek viděla jen pár (ve většině z nich hrál Brad Pitt nebo Johny Depp:-)
The Boat That Rocked (Piráti na vlnách)
Pokud máte rádi hudbu šedesátých let = film přesně pro Vás!
Zdravý anglický humor, výborné postavy, kýble pohody a všedně nevšedních zážitků, a vše okořeněno záběry vesměs roztančených lidí poslouchajících „své rádio“ (jak já jim rozumím:-). A protože hudba dané doby je nestárnoucí a je na diváka chrlena prakticky od první vteřiny, nemůžete se u děje cítit jinak než úžasně. Až na pár drobných faux-pas a konkrétní až moc americké zápletky během finále nelze než smeknout, a zvláštní bod bych udělila za extra suchý humor záporného politika... To bylo hodně silné:D