neboj, pamätám na Tvoje desy zo skoku čo i len priekopy pri ceste a dnes skáčeš ako blcha, neboj, aj v otázke čiernych perál sa časom dopracuješ k pravej viere, len musíš ešte kúsok dospieť :o) :oP
Pochybuji. Můj první kůň měřil 185 KVH a po ničem jsem pak netoužila víc, než po 148 cm v kohoutku. Fin mi sice ze 148 cm vyrostl na 155, ale zůstal malej. Jako kobyly jsou krásné, vypadají skvěle a Amálčin exteriér mě oslnil hned první den, kdy jsem je viděla za denního světla, ale "pravá viera" u mě fakt nehrozí. Na mě je to moc velké.
stačí počkať
Počkat na co přesně?
počkáme.
na osvietenie pravou vierou.
prišlo v skokoch, príde aj v inom.
Jakože změním názor a budu prahnout po těžkotonážním koni vážícím přes 600 kg? :D :D :D
Tak to těžko. Kdyby to byl poslední kůň na světě, tak možná ano, ale jinak vůbec. Má duše patří malým svižným arabům, mé srdce malým rychlým A1/1. Můj život patří nejdokonalejší kombinaci koňského spojení - angloarabovi, a silně pochybuji, že tohle naruší cokoliv, co má v kohoutku nad 165 a neumí to patřičně utíkat. Notabene, když vím, co to znamená mít pod sebou šest metráků váhy.
Angelika
;o)
Samozřejmě respektuji, že Angelika je pro tebe bohyní, což je naprosto v pořádku, protože i pro mě je bílej ztělesněním dokonalosti. Ale srovnávat Angeliku s kobylami na fotkách je stejné, jako kdyby se Fin postavil mezi plemenné arabské hřebce šejka z Bahrajnu. Z dálky sice vypadají podobně, ale zblízka už jisté odlišnosti jsou, a co se týče pohybu - myšleno kvalitou, kvůli které kůň musí projít mnoha zkouškami a testy - je Angelika naprosto jinde. Kdyby sis sedl v Holandsku na chovného fríse, neuseděl bys to. A tohle vznosné ježdění na koních s těmito chody mě neláká vůbec ničím, a nezlomí to ve mně ani fakt, že koníček je černej a má chlupatý nožičky:-)
a samozrejme pozdrav trénerke ;o)
Pozdrav vyřídím:-)
Pozdrav vyřízen, trenérka pozdravuje rovněž, prý jak se máš a tak. A když jsem jí převyprávěla obsah debaty výše, strašně se smála:-)
:o)
dá sa.
http://www.youtube-nocookie.com/embed/Y5…
Anglicky neumím, ale tohle vypadá jako právě ty holandské zkoušky, které kobyly od Móni mají splněné. Nechtěla bych na tom sedět, na to mám svou páteř a kříž moc ráda. A některé momenty pohybu už se blíží ke stylu Tennessee Walking Horse - což se mi nelíbí. Ono sice působí efektně, když kůň švihá končetinami vysoko-dopředu, ale pokud to není v podsazení jako takovém (tedy v úplné rovnováze), tak to není vůči tomu zvířeti košer. Kolik let zůstane pohybově zdravým kůň, kterému se nechají přerůst patky, zkrátit špice a zlomí se mu týl do hyperflexe? :-(
Hezčí mi přijdou, když běhají po pastvině a pokouší se o cval či vyhazování, což je pro mě kino, ve srovnání s polokrevníky.