Nejsou kočičky jako kočičky!
Kéž by se jednalo o jarní téma, protože na jaře jsou „kočičky“ prvním náznakem končící zimy, jenomže zima ještě ani nezačala (BOHUŽEL).
Ale i přesto kočičky byly hitem číslo jedna, v rámci pokračující debordalizace půdy. Popravdě by mě překvapilo, kdyby se v prostorách soukromého smetiště nenalézala ani jedna mumie, protože půdy jsou místem, na kterých kočičky umírají.
A jak vtipně poukázal Frost, možná najdeme i pejska, protože součástí smetí byly i pytle od psích granulí. Anebo lidskou mrtvolu (ta by se pro změnu nejvíce líbila mé manželce) a výčet potenciálních nálezů završil můj tatínek, který mě postrašil blechami.
Z blech a lidí jsem obavu neměla, protože období hmyzu skončilo, stejně jako byl krajně nepravděpodobný nález mrtvoly většího objemu. I pejsek zůstal pouze v teoretické rovině.
A kočičky?
První vysušenou mrtvolku jsem našla já, druhou Iva. A vypukla soutěž, kdo jich najde víc, spolu s mým slibem, že za každou umřelou kočičku bude v hobitím domečku bydlet kočička z útulku.
A tak budeme mít čtyři kočičky. A soutěž jsem vyhrála já, v poměru 3:1!:-)
draace
Vlastně tři útulkové, protože manželka trvá na zrzavém koťátku s lysinkou z Vysočiny.
I když při její rychlosti v rámci „přijedu“ to už bude dospělý kocour:-)
