Přesně, když se to člověku nejméně hodí. Měla jsem odjet do práce, po brigádě na baráku, a místo toho jsme s Ivou zvesela řešily výkyv počasí. A zatímco majitelka Amíka nahoru na pastvinu přivedla exkurzi, aby se mohla pochlubit, jakého má pěkného koně a všechno návštěvě ukázat, já s Ivou jsme se před jejich zraky brodily sněhem a metr po metru jsme se snažily vrátit ohradě funkci /tedy aby ohrazovala, místo ležení v závěji/.
Ani ne proto, že by naše čtyřnohé potvory trpěly tendencemi utéct, protože dle stop se nehnuly dvacet metrů od bedny se senem, nýbrž aby nepřišla návštěva k nám. Protože letošní suchý rok je z hlediska sena průšvih, jaký zemědělství nepamatuje:-(
A tak jsme pečlivě ometaly drát, pásku i lanko a odstraňovaly ze všeho námrazu. A oklepávaly stromy poblíž ohrady, aby je sníh nepolámal, zatímco nás zespodu zvědavě sledovalo sousedovic stádo, poblíž totožně položeného a prověšeného elektrického plotu. Tak snad dole zůstanou a snad se vrátí "normální podzim".
Děsně ráda se vracím domů promočená na kůži a ještě s dekou, kterou musím sušit u sebe, aby do rána uschla. Nechci smrdět jako kůň, ale co nadělat, když ještě nemají hotovou zimní srst?
Protože sakra ještě žádná zima není, je barevný podzim. Nebo snad ne?:-)
