Prostě nestíhám, sic se snažím. Ale nepřijdete o jediný zápisek, čekají na zpracování (což se týká i Deníčku chudáčka koníčka), byť to nebude literárně natolik hojné, jako články o Velké pardubické (které za všechny skluzy mohou).
Nemám sice představu, JAK to provedu, ale to nevadí, protože život je výzva. A jak říkává manželka, i pád na hubu je pohybem vpřed!:-)
A přikládám foto potvory, která mě dva dny mystifikovala zpěvem jarního ptactva, takže jsem se kvůli ní budila totálně zmatená, jestli je tedy podzim anebo není. A když sama sebe práskla, srabácky zůstala na stromě, místo aby slezla a přišla si to vyříkat face to zobák...:D
