Ty kravo, ona fakt vyhrala!
Josefu Váňovi ve společném startu se synem zabránilo zranění, takže v roce 2007 do sedla Juventuse usedl Josef Váňa mladší, coby amatérský jezdec s udělenou výjimkou (bylo mu teprve 16 let). A v souvislosti s Pepčou (mladým) se nedá nevzpomenout na ZZVJ, které jsme skládali spolu u nich na škole, protože právě díky jeho dostihovému angažmá byly zkoušky odloženy na „po obědě“ a já nemusela brzy ráno vstávat:)
Josef Váňa starší podruhé v historii Velkou pardubickou sledoval z tribuny a jeho nepřítomnost dost možná ovlivnila malér, který se udál na Taxisu, resp. ještě před ním. Protože on by v roli nejzkušenějšího zcela určitě na vlažnější tempo včas zareagoval a tempaře by vyburcoval, jenomže z daleké tribuny neměl jak. A tak se tempa chopil Jaroslav Myška, akorát že naprosto nešťastně, protože Maskul skákat ze špice neumí a došlo k nejhoršímu. Ostřílený Maskul, který samozřejmě moc dobře věděl, jak náročná překážka před nimi je, bez kontaktu s ostatními koňmi nájezd sabotoval a před živým plotem vybočil, čímž ze hry vyřadil nejen sebe, ale i srdnatého bojovníka předešlého ročníku Cieszymira (Marek Stromský), kterému nehoda způsobila smrtelné zranění.
Těžko spekulovat na dálku, ale Jaroslav Myška by se určitě nechopil udávání tempa, kdyby neucítil ve vzduchu problém. A je pravděpodobné, že porušením taktiky udané trenérem (tzn. nejezdit na špici) zabránil mnohem horšímu karambolu, pokud by se tempa nechopil vůbec nikdo, protože Taxisů překonaných nedostatečnou rychlostí už jsme několik viděli a nebylo to nic hezkého.
Sixteen a Dušan Andrés
Josef Váňa mladší si premiéru odbyl poněkud kostrbatým průběhem, ze kterého nakonec káplo páté místo, bramborová medaile připadla statečným (tentokrát v obou případech dokončivším) ostrovanům Ivoire de Beaulieu s Keith Mercerem a doslova šokem byla třetí příčka Pavla Kašného s Eliškou Přemyslovnou, která vloni efektně poslala jezdce Bohuslava Mátla do hlubin Taxisova příkopu a pro kterou byla tahle Velká pardubická doslova a do písmene životním dostihem.
Loňský objev roku Klip kvůli zranění nestartoval a tak se zraky publika upíraly k obhájcům titulu. Nechybující mazák Decent Fellow s Tomášem Hurtem, který zaskočil čerstvě zraněného Josefa Bartoše, si naoko jeli pro druhý triumf, zatímco já úzkostlivě sledovala koně bílého. A doufala jsem. A byly to úplně jiné emoce než doposud, protože Sixteen nebyla top favoritem a hlavně Velkou pardubickou běžela vůbec poprvé. Plus obavy z pardubického „prokletí bílých klisen“, protože bělka do té doby tento dostih nevyhrála, a jediná šimla, která byla bílému vítězství blízko, zkolabovala ve vedoucí pozici za poslední proutěnou překážkou (Lukava a Luboš Israel, rok 1967).
Ale já věřila. Strašně moc jsem jí věřila. A když Sixteen s Dušanem Andrésem v cílové rovině šlápli na plyn a chopili se vedení, tak jsem pro změnu nevěřila vlastním očím, že se to fakt děje a že ona, bílá princezna, skutečně běží pro jasné vítězství.
Radost v cílové rovině
Osud je zvláštní veličina. V době, kdy Sixteen coby hříbě přivezli k Váňům, na Mlýncích pracovala má dlouholetá kamarádka, která ji dostala do péče, a na rozdíl od škaredých a přestavěných vrstevníků byla francouzská kobylka kompaktní a moc hezká. Takže jsem svého rovněž šedivého Fina většinou parkovala vedle Sixteen, a když jsem měla čas jim pomoci, trávila jsem ho ráda u ní. Čirou náhodou jsem se ocitla v několika jejích domácích výjezdech, takže jsem ji sem tam i povodila (už tehdy nechtěla nastupovat do busu), a v jednom z mosteckých dostihů jsem ji měla na krku úplně celý den coby osobní hlídač, to jí byly dva roky a rozkoukávala se.
Vidět její vyhranou Velkou pardubickou byl neskutečný pocit, přestože na jejím výsledku nemám nejmenší podíl. A jak si celý rok nezabrečím, hrnulo se to ze mě proudem a do přívalu emocí štěstí zapípala SMS od Kibicky:“Ty kravo, ona fakt vyhrala!“
Jeden z mých nejkrásnějších momentů v historii Velké pardubické.
Největší smolaři
Po vítězství Sixteen jako kdyby se s vynikajícími bílými koňmi roztrhnul pytel, protože do cíle Velké pardubické 2008 se řítili hned dva. A zatímco poražený se radoval, na realizační tým prvního se nahrnuly hned dvě obrovské tragédie, které coby celek v dějinách Velké pardubické nemají obdoby. Bohužel.
Na druhý start Klipa ve Velké pardubické se těšil nejen národ dostihový, ale i jezdecký, protože valach z centrály Milana Theimera významně zabodoval v obou. Zde je nutné zdůraznit, že dostihy a jezdecký sport jsou rozdílné disciplíny, z nichž každá vyžaduje natolik specifickou přípravu, že je nelze praktikovat najednou a málokterý kůň je schopen uspět na špičkové úrovni v obou dvou.
Klipovi se to podařilo, byť souhrou náhod. Narodil se coby dostihák, ale pro extrémně špatnou ovladatelnost byl přesměrován do sportu, v němž se závodí po jednom, což hůře voditelným koním vyhovuje víc než dostihy. A nevedl si špatně, protože z mezinárodních military (nejtěžší soutěž jezdectví, tzv. všestranná způsobilost, kdy se bojuje ve třech různých disciplínách) přivezl bronz. A tehdy jsem ho poprvé viděla, zrovna šlo o bohužel poslední všestrannost na karlovarském závodišti, a moc se mi líbil.
Klip a jeho fantasticky přelet Taxisu
Podruhé a potřetí mě Klip neminul v rámci návštěv Železníka (objížděla se nejen Malá Morávka, ale i okolí), a když jsem ho hlasitě obdivovala, vyšlo najevo, že kůň je na prodej, akorát že z požadované sumy se mi protočily panenky. A jelikož Klipova jezdkyně byla v jiném stavu a bláznivého koně nikdo nekoupil, bylo rozhodnuto, že se vrátí do dostihů.
Nepopírám, že jsem se po vstřebání této žhavé novinky smála nahlas.
Peprné historky o Klipovi a jeho mládí v dostizích jsem znala z vyprávění a pravděpodobně nejen nám rozhodnutí trenéra přišlo jako naprostá šílenost. Kůň stažený z dostihů přesměrovaný do všestrannosti budiž, ale obráceně? A Klip nám hned v první dostihové sezóně pekelně vytřel zrak, protože se propracoval na špici a jeho páté místo ve Velké pardubické 2006 naznačovalo, že bojovný duch neudržitelného ryzáka zdaleka neukázal, kde končí jeho možnosti a schopnosti.
Fantastický kůň.
A tak ke sledování Velké pardubické zasedla i nedostihová veřejnost a z Klipa se stala mediální hvězda, která alespoň na čas spojila dva koňské tábory. Málokdo však tušil, že Klipa v akci uvidíme naposledy. Marek Stromský v sedle vedoucího Amant Grise neobjel povinný točný bod a strhnul s sebou i zahraničního Ivoire de Beaulieu s Keith Mercerem. Snaha Jana Faltejska dostat neovladatelného Klipa na správnou stopu skončila nešťastnou kolizí s překážejícím Angličanem, jejímž důsledkem byl pád na překážce a Klip si způsobil zranění, kvůli kterému musel být utracen. Právě záběr zchromnuvšího Klipa obletěl veřejnost a stal se nedílnou součástí videí zobrazujících pardubické tragédie (zdrcený Jan Faltejsek v návalu emocí utíká od zraněného koně pryč a práskne helmou do živého plotu).
Trenér Klipa Milan Theimer do Velké pardubické 2008 vyslal koně dva. O jednoho přišel úplně (Klip) a druhý přišel o vítězství, přestože pomyslnou cílovou páskou proběhnul první. Amantův jezdec Marek Stromský neobjel výše zmíněný točný bod a tato fatální chyba jej diskvalifikovala. Vítězství tím pádem připadlo druhému v cíli, jímž byla Sixteen s Josefem Bartošem, a přestože bych se z „obhajoby“ měla radovat, nebylo tomu tak. Tragédie stejně jako sláva k Velké pardubické neodmyslitelně patří, ale čeho je moc...
Jako kdyby hřebčín Albertovec nosil koním a jezdcům smůlu. Vloni musel být kvůli Taxisu utracen pronajatý Cieszymir (v sedle právě s Markem Stromským), rok poté přišli o Klipa a ještě byl diskvalifikován „vítězný“ Amant Gris. Majitel hřebčína se nejenže vítězné trofeje nedočkal, ale krátce po Velké pardubické zemřel na následky těžké choroby.
Nicméně jistý fakt se ročníku 2008 upřít nedá a tím jsou jedny z nejkrásnějších cílových fotografií.
Zdroj: http://sport.idnes.cz/foto.aspx?r=sporty&c=A081012_165835_sporty_ald
Diskvalifikován byl kromě Amant Grise i anglický Ivoire de Beaulieu, což snížilo počet koní, kteří dostih dokončili. Druhé místo tudíž připadlo Jiřímu Kouskovi v sedle Hirsche a do cíle přicválali otec a syn Váňovi, starší s Juventusem coby třetí a mladší s loučícím se matadorem Decent Fellowem pátý. Čtyřku vybojoval Valenciův spolunocležník Numero Due s Lubošem Urbánkem.
Zdali Josef Váňa starší dodrží slovo a s ježděním Velké pardubické přestane, se vzhledem k tragédii hřebčína Albertovce po skončení dostihu neřešilo, přestože v dostihu dvakrát ztratil bič, což by se žokejům stávat nemělo. Ale my jsme tušili, že dokud budou existovat majitelé ochotní mu svěřit do tak významného dostihu koně, on toho nenechá.
A pro zpestření nálady přikládám i video, aneb „dej ho sem, vole“:)