Vyštycovaný Taxis
Na jaře roku 1993 se o start Velké národní pokusil i Quirinus. Bohužel dostih byl z vůle startéra anulován a ke zmařenému výletu na ostrovy se přidalo i vyřazení valacha z Velké pardubické veterinární kontrolou, takže start proběhl bez loňského vítěze.
Naprosto absurdně pojal premiéru v dostihu ruský jezdec Jurij Truščenko, o kterém dodnes tradují vtipy, že jej do Velké nasadili ochránci zvířat, a to coby zaplaceného atentátníka. Truščenko po startu tasil bič a hnal svého Dogovora tempem, kterým se pravděpodobně snažil zakrýt vlastní strach, přestože noví pořadatelé dostihu rozměry strašáka Velké pardubické rapidně změnili (hluboký příkop byl částečně zasypán a živý plot sestřihán). Naděje, že takto zběsile rozběhnutý kůň obrovskou překážku přeletí, Truščenkovi pár metrů před živým plotem vyhasla, protože zvíře tímto způsobem neobalamutíte. Bohužel, neboť prudké zpomalení a následné vybočení Dogovora před Taxisem nejen že vyklopily jeho jezdce, ale rozhodily tempo a nájezd ostatním, což notně ovlivnilo počet pokračujících koní a jezdců.
A tak cíle dosáhl kůň jediný z devíti. K mé obrovské radosti právě ten, kterému jsem držela palce já! Vsadila jsem z čiré sympatie na černého koně (dříve běhajícího za Sovětský svaz), protože už i my jsme doma měli první barevnou televizi. A černý Rigoletto s Liborem Štenclem mi připsali další tipovací úspěch.
Kromě Truščenkova kamikadze u Taxisu se Velká pardubická 1993 zapsala do dějin i dotací vyplacenou koni, který dostih nedokončil. Zdeněk Matysík kulhajícího Farada zastavil pár desítek metrů před koncem, byť by mu k získání druhého místa stačilo s koněm proklusat cílem, čímž si vysloužil nejen uznání dostihového světa, ale i cenu Fair play. A jsem ze srdce ráda, že mu o pár let později osud přihrál fantastického Peruána, se kterým už cílovou čáru protnout mohl a několikanásobného vítězství se dočkal.
Slíbila jsem zmiňovat Jana Havlíčka, ke kterému se mi vztah v dané době teprve utvářel. Nejen pro něho byl tento dostih zcela určitě infarktový, protože od šesté překážky cválali vstříc cíli pouze tři koně, a proužkovaná stínidla Mikiho mě kvůli sázce na Rigoletta lehce deprimovala, než před velkým anglickým skokem rezavý valach změnil mínění a odmítl pokračovat.
A velmi úsměvný je i záznam dostihu, ve kterém se současná ikona (nejen) dostihových komentátorů Marek Svačina několikrát sekne, co se týče názvů překážek. V roce, kdy sledování Velké nebylo srdečního rázu, jako spíš zvědavostí, jestli klapne či neklapne tip, mě opravování omylů v přímém přenosu nemálo bavilo:-)
Přežil svou smrt a hurá do Velké!
V červnu 1994 prodělal Josef Váňa v Německém Baden-Badenu klinickou smrt, po zavalení koňmi po pádu na překážce. Utržená plíce mu obtočila srdce, a nebýt kvalifikovaného zásahu německé záchranky, nejspíš bychom jej ve Velké pardubické již nikdy neviděli. Ale člověk míní, život mění, takže po čtyřech měsících rekonvalescence na svém v pořadí desátém startu stanul, tentokrát v sedle Vyšehrada, a ze hry jej vyřadil až prasklý biceps.
A favorité? Dostih i přes početné pole jasného favorita neměl, a přestože startovali i dva zástupci stáje, ve které jsem krátkou dobu působila, nevsadila jsem na ně (jedním z nich byla i matka mého nynějšího koně:) Mně se totiž znovu podařilo tipnout vítěze, takže když jsme po dlouhém slavnostní defilé s maminkou uzavřely sázku, tak mé hráčské ambice vezl na start Erudit, další ex reprezentant Sovětského svazu, protože já prostě ruským koním věřila ráda a v nitru duše jsem tušila, že letos zaboduje.
Tak trošku i díky Garnizonovi, přiznávám se:-)
Zpětně mě mrzí, že bláznivá matka mého koně v TV záznamu vinou početného pole skoro vůbec není vidět, nejbližší záběr je z Irské lavice, kde už jí vlaje prasklý podbřišník. Během dostihu jsem lehce litovala nevsazení na před lety rovinového oblíbence Chalcedona, který ale naštěstí do bojů o vítězství nezasáhl.
Koně, na kterém Josef Váňa v Baden-Baden přišel ke skoro smrtelnému úrazu, jel ve Velké Jan Havlíček a s Veronem vyhrábli třetí místo:-)
A zatímco v roce 1993 doběhl jediný kůň, o rok později jich naopak cíle dosáhlo třináct, což je o jednoho méně, než kolik udával tehdejší rekord. Dostih krásný a rychlý a v perfektním počasí, radost pohledět. A s českou hymnou na konci, byť cíl protnuli ex-ruský kůň s ruským jezdcem:-)