Viz http://www.draace.cz/articles/2593-film-vana-dobehne-do-kin-zacatkem-zari-2012
Těžko popisovat, jakým způsobem se na film těším. Přece jen jsem hezkých pár měsíců v přítomnosti dostihové (a vlastně i nedostihové) rodiny Josefa Váni pobyla, k mému neutuchajícímu štěstí v době, kdy dostihová centrála byla pouze jedna (Bohuslav) a chod podniku nebyl rozdělen do dvou míst. Úžasné roky strávené v dostihové stáji, ve které tehdy stáli tři vítězové Velké pardubické (Cipísek, Vronsky a moje velmi silná srdeční záležitost Chalco, byť ten vyhrál až po mém působení).
A hořím zvědavostí, jestli se tvůrci dokumentu odváží pustit na plátno „úplně všechno“, tedy ryzí a necenzurované zákulisí temperamentní osobnosti, kterou Josef Váňa bezpochyby je. Protože k tomu, aby všichni a všechno stálo během vteřiny v pozoru a nedýchalo, jemu stačí dvě vteřiny, neboť Josef Váňa se nikdy s nikým a ničím nepáře (doslova a do písmene). Stejně tak upozorňovat na jeho ne úplně slušné vyjadřování asi také není třeba, což ve mně evokovalo podezření, že za mou vulgární mluvu de facto může on a jeho prostředí, k čemuž jsem dospěla po shlédnutí traileru.
Trailer je totiž hláška vedle hlášky. Kromě „NECH TOHO!“, která nás s Frostem málem zabila, jde o výkvět přesně těch výrazů, kterými s Móňou disponujeme a to v naprosto totožném dialektu. Což by se dalo považovat za jasný důkaz:-)))
Obdivuji ho, strašně moc. Nikdy jsem mu neřekla, že vlastního koně jsem si pořídila díky jemu, protože to byl právě on, co mně (pachtícímu se jezdeckému antitalentu) řekl, že jsem šikovná (sice poprvé a naposled, ale to na věci nic neměnilo). Do té doby jsem si nedokázala představit, že bych já – absolutní jezdecké pako – mohla mít vlastní herku a jezdit si někde sama, to byla nepředstavitelná utopie.
Uplynulo hafo let. Od jeho pochvaly, udělené v sedle Polebose někdy v roce 1998, jsem se jezdecky posunula do výšin, o kterých jsem onehdy ani nesnila, neboť byly zcela mimo můj vesmír. A nemůžu nevzpomenout manželku Josefa Váni Pavlu, protože to byla právě ona, kdo se s mými transformacemi v jezdce pachtil. Jim oběma obrovský dík!
Čeho se v případě filmu obávám, jsou reakce koňařské komunity, konkrétně nedostihové. Nejspíš mě čeká spousta vysvětlování, proč se 70 plnokrevných koní s cca desítkou zaměstnanců jezdí na průvlečkách, že je chození „po předku“ u dostiháků žádoucí a že všechny pomocné kšíry jsou na koních především kvůli bezpečnosti lidí. Protože dostihová stáj je továrna, které velí majitelé koní, v rolích „živitelů dostihového sportu“.
My všichni, co jsme dostihový provoz zažili na vlastní kůži, víme svoje. Plnokrevník je velmi specifický druh koně, a byť může trénink dostihového koně působit místy velmi tvrdě, nic se nemění na faktu, že Váňovi jsou jedni z mála, kteří se snaží drsné fyzické i psychické podmínky koním vynahrazovat pravidelným pobytem na pastvině. A to se cení, protože nebývá výjimkou, že se kůň-sportovec dostane ze stáje pouze pod sedlem, anebo když jede na závody.
Ale nebudu předbíhat. Stačí, že se těším jako malé dítě, protože dokument bude jedno obrovské dejavu a zase budu mít nutkání se do dostihového světa vrátit, byť rozum velí jinak.
draace
A jestli se ve filmu blýskne i Neverland, bude to kino největší.
Tedy pro mě:D
