...aneb jak se moje premiéra na OBROVSKÉM kolbišti utopila v písku.
S první soutěží se bílej popral obstojně, v další už byly duny nemilosrdné. Sice jsem se snažila mu vytvořit co nejdelší nájezdy a že na raz-dva-tři vezmu co nejvíc pod sebe a pak HOP, ale chudák se z těch třech nedokázal zvednout, takže radši udělal čtyři malé. Takhle cvičit hřbetem jsem ho doposud nezažila.
Ale jak už jsem psala, je od něho milé, že bojoval. Mohl si říct "a seru na vás a jdu domů". Chápala bych ho:-)