Jak jen začít?:-)
Předně konstatováním faktu, že v jezdeckém sportu jde o partnerskou činnost, takže řádně připraveni a v plné síle by měli být oba dva. A ne že já začnu na opracovišti klusat a zjistím, že už vlastně nemůžu. Že jsem KO dřív, než vůbec vjedu do kolbiště, protože jsem po minulých týdnech vyčerpaná víc, než jsem ochotna si přiznat. A když vám pak v distanci vyklouzne otěž a ono nejde si koně posbírat, natož pečlivě sednout na zadek, místo pohodlnějšího předklonu v lehkém sedu…
Akorát že větším průserem než má fyzická bezmoc byl povrch.
Oznámení „v Plzni na novém povrchu!“ ve mně původně evokovalo radost, že si bílej nejen zaběhá na prostorném kolbišti, ale že se mu bude i dobře skákat. A čekala jsem jemný písek s textilií, tedy renovaci podobnou Děpoltovicím, místo drceného PVC (původní borský povrch)…
Jak hluboký omyl.
Prostě úplně špatně, od základu. Mít kvalitní povrch není o tom navozit písek a rozhrnout ho traktorem. Během prohlídky jsem vzala deštěm pokropený písek do ruky, jestli to drží tvar a nejhorší předtuchy se naplnily: vůbec. Nezválcováno a hluboko, pro drobného koně typu Fin náročný terén.
V první soutěži se hluboko neprojevilo, protože v ní rozdíl deseti cm (zaboření) dokázal skočit. Sice hned na prvním oxeru zjistil, že odraz z dálky je náročnější a začal chodit víc pod skok, ale poradil si s tím, a dokonce z toho kápla fialová mašle, což v šedesáti startujících potěší.
Ale ve druhé soutěži jsem hned po druhém skoku koketovala s myšlenkou zvednout ruku, protože už musel nad překážkami fest cvičit hřbetem. Na druhé straně pocit, že mě v tom nenechal, protože on když nechce (ve smyslu "jsem unaven", je "moc horko" či "dneska mě to nebaví"), tak prostě nejde a můžou se všichni stavět na hlavu (viz slavné parkury, kdy mě zazdil hned na první překážce). Překvapil mě, protože naopak šel strašně poctivě do toho, až je mi zpětně líto, že se dřel. A utíkal by dál, po zazvonění chtěl v parkuru pokračovat, hluboko-nehluboko... Z jeho strany heroické odhodlání.
Takže pocity rozpolcené. A znovu musím ovacemi zahrnout mého úžasného koně, že se s tím statečně popral, byť nechápal, proč v obratech ztrácí nohy a nejde se odrážet z dlouhého cvalového.
A děkuji staviteli, že v tomhle postavil nejjednodušší parkury, se kterými jsem kdy měla čest.
draace
Takže už nikdy více, na Bory.
Pokud s tím povrchem něco neudělají.
Videa vložím do zítřkaJ
