Míra té správné dovolené se pozná množstvím spánku.
Prostě se válíte a chrápete v době, která by vás v domácím prostředí ani nenapadla, a co ještě hůř, nemáte z propásnutého času špatné svědomí.
Navíc před projekcemi je dobré se pořádně vyspat, protože pokud máte zbouchat tři filmy během čtvrt dne, musíte být ve formě!:-)
Výběr filmů je vždy loterie, protože plánované filmy většinou zmizí v době, kdy stojíte ve frontě, a u neplánovaných je to 50:50, že film bude přesně to, čemu já říkám „pro náročného diváka“, protože já náročný dívák nejsem. A dnešní projekce byla balzámem pro mou duši, protože takhle výtečně sestavený výběr se poštěstí skutečně výjimečně, a nebyla bych správným bloggerem, kdyby se nepodělila o emoce.
Dark horse (Černý kůň), režie: Todd Solondz
Oblíbené téma - niemand pětatřicátník a méně povedený ze dvou synů, žijící u rodičů a pracující v rodinné firmě. Infantilní a s komplexem méněcennosti, snažící se sbalit krásnou ženu lacinými a sebestřednými triky; přesně takhle začíná jeho příběh. A paradoxně mu to „vyjde“, akorát že vyvolená je sice hezká, ale neméně „divná“ a odkrývání její osobnosti a minulosti je perlami celého filmu. Záměrně děj a pointu prozrazovat nebudu, ale nemohu nepochválit výběr herců, protože postavy jsou naprosto excelentní a jejich dialogy byly balzámem na duši.
Polish Illusions (Polské iluze), režie: Jacob Dammas, Helge Renner
Frost je totiž vtipnej (můj vztah k Polákům a jejich chamtivé mentalitě už je poměrně profláklý) a že se mi to jistě bude „líbit“. A mně se to líbilo, i když pořádná procenta ději připsala postava Marka, jež coby Američan žíjící v Polsku vlastnil unikátní vozový park (vojenská technika) a to včetně fungující helikoptéry. Byť film pojednával o třech různých lidech formou spíš dokumentární, stejně nejvíc prostoru vyžral Mark coby nePolák, a kromě velmi zajímavé formy vyprávění příběhů bych ráda pochválila kameru za detaily, protože to mě bavilo hodně moc. A ráda se na film podívám s odstupem času ještě jednou, protože na jedno vstřebání všech souvislosti jedna projekce nestačí.
Grabbers (Chňapáci), režie Jon Wright
A tenhle film všemu nasadil korunu. Absoutně!
Napohled klišé, vycházející z laciných hollywoodských sci-fi, kdy úvod filmu patřil přistávání mimozemské formy života na Zemi a posléze dramaticky (americky) vyvraždil posádku lodi.
Hollywood však definitivně skončí v momentě, kdy se na scéně objeví rybář notorický alkoholik, který slizkou a chapadlovitou příšeru strhne z obličeje a začne po ní velmi rozzlobeně šlapat. Monstrum ho totiž odmítlo vysát, neboť byl ožralý jako doga, a protože právě tahle skutečnost vyšetřovatelům neujde, dostane „domobrana“ zcela jiný scénář, než na jaký jsme z hollywoodu zvyklí. Obyvatelé jsou nevědomky „evakuováni“ do jediné místní hospody a víc už fakt prozradit nechci.
Každopádně tohle dílo totálně degradovalo všechny hollywoodské předchůdce, od Critters až po Gremlins, a to jak stránkou vizuální, tak i hudební. Přestože se film navenek tváří, že je vlastně myšlen úplně vážně, jde o výborně propracovanou parodii, v níž nechybí excelentní humor, takže když jsem odcházela z kina, stále mi tekly slzy smíchy.
A tečou mi i teď, při vzpomínkách na konkrétní fragmenty, které bohužel nemohu prozradit.
Snad jen tři slova: Lisa, bagr a sponkovačka. Uáááááh!:D :D :D
draace
Ačkoliv nejvíc husté byly fundované komentáře divačky, která líčila, na čem právě byla (Chňapáci).
Navenek to působilo, že studuje obor (popis práce kamery), ale jestli tohle byla ukázka studenta filmařiny, tak potěš koště. Evidentně ještě ve škole nebrali termín „parodie“:D
Zdroj foto (Grabbers): CSFD.cz