Hustý.
V životě mi nebylo před závody tak strašně špatně, jako dnes.
Nejvíc mě rozesmál pohled na interiér toi-toi budky, kde byly čtyři role toaletní papíru, u čehož jsem hlasitě pronesla „to je stejně málo“, neboť jsem správně tušila, že polovinu spotřebuji já.
Ale povedlo se. Riziko podnikání se vyplatilo. Chyby samozřejmě byly, i když u holek sehrála obrovskou roli nervozita (Míša poprvé v parkuru výše 100 cm, Iva coby věčný bojovník se stylem v soutěži na styl), ale na první závody, kdy se jednalo spíš o „rozcvičení“, si obě vedly skvěle. Iva už si jistě bude pamatovat, že červený praporek na překážce je platný i na opracovišti a že dlouhé třmeny v parkuru jsou na prd, Míša si příště vezme Amíka na otěž a nenechá ho střihnout nájezd zešikma. Přesně kvůli tomuhle se na závody jezdí, aby to příště bylo lepší.
U mě jedno oko pláče a druhé se směje. Zelená mašle (prohrané pivo) trošku pálí, protože v rozeskakování jsem nejela naplno. Bílej v dusné hale pokašlával, a i když venku byl plně v pořádku, nechtělo se mi zapínat turbo, ale kecala bych, že mě možnost mít nezelenou mašli (vyhraná Milka) maličko nemrzí. Ale fakt jen maličko:-)
Naproti tomu soutěž „na styl“ dopadla naprosto neočekávaně. Pravidla bodování jsem studovala v pátek v noci a dospěla jsem k analýze, že s Ivou zůstaneme někde okolo šestky (tedy uspokojivý styl). A když komisaři natvrdo hlásili „viděli jsme parkur, který vídávat nechceme. Bezohledná zběsilá jízda, i když čistá, kdy jezdec střihá zatáčky a pouze tahá za otěže doleva-doprava, kůň není na pomůckách, jezdcův sed je katastrofální...“ i dětem, tedy mladým adeptům, které mají emoční hranici trošku jinou než dospělí, jímala mě hrůza, co čeká nás.
O to víc mě šokovalo výsledné 3. místo, a to mezi jezdci, kteří mají trenéra a skoky fundovaně trénují. Padly samozřejmě i chyby (o kontracvalu vůbec nevím), ale slyšet tolik pochval od člověka, který se tvrdě zasazuje o zavedení přísné kategorizace jezdců, byl neskutečný zážitek.
A hlavně bílej byl fakt hodnej. K smrti se vyděsil pouze v hale, nikoho nepošlapal ani neporazil, a skákal krásně. A Děpoltovickým posíláme obrovskou pochvalu za povrch, protože textilie je bomba. I v obloucích doleva:-)
A dvě mašle a dvě Milky v jeden den tuplem neměly chybu. Nezávisle na prohraném pivu:-)
draace
Vlastně ještě jedno strašidlo bylo – válec. Museli s mašlemi čekat na mně, protože bílej dovnitř nechtěl:-)
A úplným závěrem bych ráda poděkovala skvělé společnosti, jak té lidské, tak i psí!:-)
