Letos byl apríl jiný než obvykle. Překvapilo mě množství sobotních gratulací ve stylu „k zítřejším narozeninám“ a neméně i hojný počet nedělních. Včetně dotazů, jestli to fakt není apríl (opravdu není).
A kdyby mi někdo před měsícem sdělil, že k narozeninám dostanu country, a že ho budu od rána do večera poslouchat, vysměji se mu. Prostě Dewey Cox je nejvíc.
Zbývá co nejrychleji sehnat Bona a jeho Lucy in the sky with diamonds v absolutně dokonalé kvalitě. Protože když už, tak pořádně!
A těšení se na Yellow Submarine, protože Frost má plazmu.
A tak.
draace
Dokonce se těším na nejhnusnější svátek roku.
Ano, Velikonoce za dveřmi, ale tohle budou JINÉ Velikonoce!
