Asi mi není přáno mít celý hezký den.
Jakože den, který bude fajn od rána do večera.
Den, v jehož závěru se usíná s pocitem, že stojí za to existovat.
A přitom včerejšek tak úžasně začal...
Z Polska ani jedna jobovka (i když to už mi mělo být podezřelé). Poté jsme si báječně popovídaly s Faladou, a když v prostorách restaurace chcípl proud, přišlo mi to legrační (nejlegračnější samozřejmě bylo svícení displejem mobilu na temných toaletách).
Legrační byla i SMS od Falady cca čtyři minuty poté, co jsme se rozloučily, ve smyslu, že do vzdálenějšího obchoďáku mířila zbytečně, protože je kvůli výpadku proudu zavřený. A v tu chvíli mi došla hned tři fakta najednou: že asi ani můj počítač nebude fungovat, že se mi film během mé nepřítomnosti asi stáhnout nestačil a že má radost, že v civilu rovnou můžu zaběhnout na úřad a vyřídit grant, rovněž padne vniveč, protože úředníkům bez proudu nejspíš počítače také nepůjdou.
A tak jsem v civilu vytřela chodbu, že třeba mezitím proud naskočí... Nenaskočil.
Bohužel večer nenaskočila další věc, a tou byl internet. Přestože wi-fi prokazatelně fungovala a diody konektoru dsl kabelu korektně svítily, signál netekl. A to už jsem byla LEHCE nervózní, protože na stole mám pakl faktur, ze kterého je třeba zplodit daňová přiznání, která samozřejmě fungují zásadně online formou, nemluvě o strachu, že zrovna dnes polish retard spáchá obligátní inventuru, během které vytočí k zuřivosti minimálně deset lidí ryze díky vlastní uhm... neschopnosti.
Spala jsem klidně, díky farmaceutickému průmyslu. Bohužel ráno moudřejší večera se nekonalo a po mnoha pokusech prostřednictvím půjčeného notebooku sehnat pomoc (počítač hlásil chybnou opravu obnovy IP adresy) jsem se jala modem resetovat, čímž jsem se geniálně odřízla od sítě úplně, protože reset anuloval wifi nastavení.
A byla jsem v .... na dně. Připravená na reinstalaci Windows, což je minimálně 6 hodin práce, nemluvě o faktu, že nynější počítač byl koupený coby „odpis“ s programy, které jsou legální, ale nemám od nich kódy (licenci mám jen na xp a office).
Nicméně nejúžasnější bylo použití tzv. záchranného usb modemu, který jsem si k tomuto účelu pořídila od modrých hnusáků. Nabitý 200Kč kreditem a s pěti týdny surfování zdarma, který po zapíchnutí do PC hlásil „kredit nula“ a o žádných pěti týdnech nic nevěděl.
Prostě modré svině nezklamaly, zázrak se nekonal a díky bohu za všechny prasklé žárovky, protože ve světle lampičky se mi windows instalovat nechtělo. Naštěstí, protože spolubydlící vyštrachal jeho modem, který okamžitě naskočil a svět byl zachráněn.
Závěrem bych ráda poděkovala společnosti ČEZ, za tři spálené žárovky a vyhořelý switch u modemu, a rovněž společnosti O2 za příkladné okrádání zákazníka. Udavte se!
draace
S elektrikou to vůbec bylo veselé, protože mámině kamarádce to poškodilo ovládání dveří garáže a nemohla tudíž vyjet s autem. Což v rámci cesty do práce velmi potěší.
Tak snad to soudruzi z ČEZu opravili pořádně.