Dobrá, nebudu ronit sentimentální virtuální slzy a spokojím se s fakty.
Pohádku jsme coby dítka milovali, protože byla o koních. A co hlavně, nebyla odkázaná na televizi, neboť filmové kopie vlastnila každá družina a film jsem viděla i ve vesnickém kině, na což si dodneška živě pamatuji (nechápala jsem, proč dřevěným vrzajícím židlím na parketách v sále kulturního domu říkají "kino"... Prostě sedadla do kopce jsou lepší:-)
Když hodně prošťourám paměť, pamatuji si scénu s koupáním v horké lázni (to jsme ani nedýchali, jak to bylo napínavé) a samozřejmě dlouhé uši koníčka Hrbáčka. A zlaté hřívy na černých bojarských koních, kteří se stali mým oblíbeným kreslícím motivem, stejně jako koníček Hrbáček.
A já bych strašně moc tuhle pohádku chtěla vidět znovu. A porovnat emoce, protože koníček Hrbáček je moje vůbec nejranější dětství. Tak snad někdy.
draace
Níže jsou mé obrázky, inspirované pohádkou.
Bylo mi cca 5-6 let.
A prostě černý kůň s plavou hřívou byl úplně NEJVÍC, notabene když uměl lítat a měl na sobě ty nejvíc úžasný ruský cajky. Prostě ruský folklór bodoval i na koních:-)
Manželce: tohle je metoda "pastel" :D