Opožděné dárky jsou fakt nejlepší! Třeba tenhle Ježíšek přinesl až na Nový rok.
Vlastně bych měla být ráda, že šlo o opožděný dárek, protože pokud by ze mě bezprostředně po rozbalení vyletělo „TYPIČO“ před maminkou, vypadalo by to krapet blbě. A hlavně už bych pak pro nic jiného oči neměla, což by také vypadalo blbě, protože vysvětlovat, že přesně o téhle podsedlovce jsem prohlásila „za tuhle cenu jedině přes mou mrtvolu, i když je absolutně nejvíc“, by okamžitě evokovalo dotaz „kolik tedy stojí?“ (ani se neptejte) a hlavně který MAGOR mi ji koupil.
Jak je to dlouho, co jsem na adresu právě této podsedlovky prohlásila, že tohle je sortiment pro snoby?:-)
Každopádně já ji mám. A byť nejsem materialisticky založená, chodím se na ni dívat. A sahám na ni. A měla bych si honem najít ještě jednu brigádu, abych ji vůbec mohla otestovat na závodech. Protože outfit už mám vymyšlený, akorát že z outfitu dopravu nezaplatím.
draace
Jediné štěstí pana Koně je, že furt ještě nemám pro něho botičky.
A také že jsou sračky, protože jsme kvůli teplu museli sundat deky a z obou jsou blátivé koule.
Ale prostě nejvíc, nejvíc, nejvíc!